Zeptejte se!

V dohledné době vám odpovím na uvedenou e-mailovou adresu.

Chtěla bych se zeptat, jestli máte zkušenost s tím, že dítě rozumí v druhém jazyce, ale nemluví?

Je to dokonce velmi časté. Může se to určitě ještě (podle stáří dítěte) změnit. Je potřeba nepřestávat mluvit na dítě česky i navzdory cizojazyčným odpovědím.

V ebooku 11 tipů, jak posílit vztah dítěte k češtině (ke stažení zdarma) jsem shrnula základní body, které vám můžou pomoct.

Jako reakci na tuto konverzaci (danou otázkou pouze započatou) jsem i napsala článek Dokonalost na Facebooku sráží do kolen o nereálných očekáváních způsobených fungováním sociálních sítí.

Jedna známá nedávno přišla se zajímavou věcí: prý dvojjazyčné děti trpí v dospívání a někdy i v dospělosti nedostatkem sebevědomí, protože neví, "na jakou stranu se přidat" nebo se cítí rozháraně. Existuje dokonce prý i literatura... Nevíte náhodou o tomto tématu něco? 

O bilingvismu toho koluje! A to se lingvisti snaží v posledních letech intenzivně všechno vyvracet. Myslím, že všechny novější studie, co znám (i co jsem po vašem e-mailu hledala), jsou jenom pozitivní. Bilingvní děti jsou kreativnější, pohotovější, líp se učí jazyky. Já si na základě svých zkušeností myslím, že jazyk jako takový žádné duševní poskvrny napáchat nemůže. Zato my jako rodiče jich můžeme napáchat ažaž.

Mám v současné chvíli šest (bilingvních) žáků ve věku teenagerů (13-15 let), s nimiž se setkávám na pravidelné bázi. Dva z nich mají vysoké sebevědomí, jeden tak napůl, tři spíš nízké. U všech se dá trochu vysledovat, čím to je, ale s bilingvismem to má pramálo společného.

Sebevědomí dětí můžou skutečně nejvíc ze všeho ovlivnit rodiče, v těch prvních letech opravdu extrémně, ale i později dost a dost. Pokud dětem pomáhají k tomu, aby dovedly řešit situace samy a nijak je neshazují, bude jim růst sebevědomí každým dnem. Taky děti rychle odkoukávají a přebírají, když mají rodiče (často mámy) nízké sebevědomí. Později zas hrají velkou (často destruktivní) roli učitelé.

Tady jsou zajímavé stránky [německojazyčné], které ukazují, že děti často během svého vývoje jeden z jazyků po nějakou dobu odmítají:  Ale i to je jen objevování vlastní osobnosti. 

Setkala jsem se určitě se situacemi, kdy se děti i rodiče bilingvní výchovou hodně trápili. Ale to bylo kvůli různým věcem, např. nedostatečné znalosti. Třeba jeden osmiletý kluk, co jsem ho učila v Paříži, platil v české škole za extrémně problémového, ale ve francouzské byl relativně ok. Postupně jsme se dopátrali toho, že byl dost frustrovaný, že se nedovede v jazyce pořádně vyjádřit, a tak radši tropil neplechy.

Občas se taky stává, že partneři nebo rodiče partnera nesouhlasí s bilingvní výchovou, a děti pak vnímají, že dva jazyky vyvolávají konflikty v rodině. To taky rozhodně nedělá dobrotu.

Jsem taky Češka žijící v Mnichově, mám malé děti. Začínám intenzivně hledat, kde by moje děti mohly ještě mluvit česky. Znáš Českou školu bez hranic? Doporučila bys mi ještě něco jiného, kde se setkat s rodiči a dětmi mluvícími česky v Mnichově?

Ano, v ČŠBH učím starší děti a do předškoláků chodím se svými dětmi. Je možné se přijít do předškolní skupinky nezávazně podívat, koná se každou středu (s výjimkou školních prázdnin) od 16 do 17 hodin v prostorách Českého centra. Kontakt na skupinku je predskolaci@csbh.cz.

Ještě je jedna česko-slovenská skupinka ve Schwabingu a občasné české nedělní snídaně v Giesingu.

Na Facebooku jsem založila skupinku Rodiče v Mnichově na soukromé domlouvání srazů a vzájemné tipy.

Postupně na stránkách sestavuji aktuální mapu českých škol ve světě.