Jak začít s bilingvní výchovou?
Pro jaký systém se rozhodnout?
Jak máme mluvit mezi sebou?
Jsme oba Češi v zahraničí – máme mluvit na dítě oba česky?

Moje dítě na rozdíl od vrstevníků zatím vůbec nemluví. Může za to bilingvní výchova?
Dítě jazyky míchá. Změní se to? Mám ho opravovat?
Příbuzní na mě tlačí, ať nemluvím česky, co mám dělat?
Jazyk mezi sourozenci: Máme zasahovat?

Dítě odmítá odpovídat česky.
Čeština velmi zaostává za dominantním jazykem.
Podcenili jsme začátek. Co teď?

Kdy začít učit děti česky číst a psát?
Zvládnu to sám/sama?
Jak začít?
Jaké mám možnosti/zdroje?

Musím dítě v ČR někde hlásit do školy, když má českou národnost?
Co je to kmenová škola?
Má cenu nechat dítě přezkušovat?

Chceme se vrátit do ČR, ale dítě nemluví / mluví špatně česky.
Jak zvládnout návrat do ČR pro dítě co nejlépe?

Pokud jste Čech/Češka v zahraničí, je přirozené rozhodnout se pro vícejazyčnou výchovu. Prvně je potřeba vyjasnit si spolu s partnerem, s nímž budete vychovávat děti, jaké máte představy a proč byste rádi, aby vaše dítě vyrůstalo s těmito jazyky.

Proč chcete, aby vaše dítě umělo česky? Aby se dorozumělo s prarodiči? Aby mělo otevřená vrátka do budoucnosti, kdyby se chtělo „vrátit“? Aby bylo taky Čech? (Inspirace v článku: Proč chci, aby moje děti uměly česky)

Když budete vědět, proč to chcete, pomůže vám to rovnou i zvážit, jak moc chcete, aby vaše dítě umělo česky. (Inspirace v článku: Povedená bilingvní výchova)

Je ochoten se váš partner / vaše partnerka alespoň částečně (pasivně) česky naučit? Pokud ne, chápe, že nebude rozumět, o čem se budete vy a dítě bavit? Bude to pro něj v pohodě? Bude to pro vás v pohodě? Jak budou vypadat vaše společné hovory? Pokuste si to představit a popovídejte si otevřeně o tom, jak se u toho cítíte.

Pokud jste se rozhodli, že chcete, aby dítě umělo dobře česky a skutečně s vámi i aktivně česky mluvilo, je potřeba tomu zejména v prvních letech jeho života věnovat hodně úsilí, aby u něj vznikla potřeba česky mluvit.

Doporučila bych i zvážit pravděpodobnost přesunu do ČR. Jasně, kdo ví, co bude za pár let. Ale pokud už tušíte, že se za tři roky po narození dítěte budete stěhovat do ČR, bude pak najednou zas druhý jazyk v silné menšině – to je dobré mít na paměti a dopřát mu dost prostoru.

Pokud je naopak skoro jisté, že se do ČR nepřestěhujete, anebo je pravděpodobné, že pokud ano, tak až když bude dítě starší (ve školním věku), pak bych doporučovala dopřát češtině v prvních letech co nejvíc prostoru. Pokud je to možné, je velmi výhodné, aby byla čeština v prvních letech silnější jazyk (co nejvíc času s češtinou). Protože takovou pozici pak už nikdy později nemá šanci získat. Díky silné pozici v prvních letech si dítě mnohem spíš utvoří potřebu a zvyk komunikovat s českým rodičem česky. Víc o tom v e-booku zdarma: 11 tipů, jak posílit vztah dítěte k češtině.

OPOL (one person – one language aneb každý mluví svým jazykem) je pro většinu Čechů v zahraničí jednoznačná volba, protože jejich partner česky neumí, takže to ani jinak možné není. Z výzkumů nicméně často vyplývá, že ač rodiče tvrdí, že používají v komunikaci s dětmi OPOL, často jim to „ujíždí“ a na dítě mluví i druhým jazykem. Že málokdo vlastně OPOL stoprocentně dodržuje. Je dobré vědět, že čím spíš to dodržíte a čím víc češtiny bude vaše dítě slýchat od narození, tím spíš si vytvoří potřebu a zvyk s vámi aktivně česky i mluvit.

Pokud partner alespoň pasivně rozumí, i když aktivně si mluvit netroufá, anebo postupně rozumět chce, můžete zkusit systém, kdy mluví jeden výhradně česky (na děti i na partnera) a druhý výhradně druhým jazykem (na děti i na partnera).

Také občas rodiče volí variantu, kdy používají s dítětem češtinu jen v momentě, když není přítomen partner / ostatní, kteří nerozumí. Možné to samozřejmě je a výhoda spočívá v tom, že vždy všichni rozumí, co se říká, ale je potřeba vědět, že tím se přítomnost češtiny výrazně snižuje. Pokud se vyváží její přítomnost něčím jiným (např. časté návštěvy Česka), může to fungovat i tak, ale může se také stát, že si dítě nevytvoří potřebu česky aktivně komunikovat. Je potřeba si uvědomit, že ač s dítětem v prvních letech skutečně v takových situacích sami trávíme hodně času, postupně většinou razantně ubývají (pokud se ovšem např. nerozhodneme pro domácí vzdělávání i během školní docházky).

Pokud jsou Češi oba rodiče nebo pokud umí partner natolik dobře česky, aby to fungovalo, a troufá si, nabízí se MHAL (minority language at home – doma jedním jazykem, venku druhým). Je to o dost vyváženější způsob než OPOL, protože oba dva jazyky tak dostávají dost prostoru. I výzkumy dokládají, že je úspěšnější v tom, aby dítě skutečně aktivně používalo oba dva jazyky. Rodiče mívají strach z toho, že pak dítě bude mít obtíže při přechodu do jeslí nebo do školky. Moje zkušenost praví, že při přechodu do jeslí nebo do školky mají některé děti větší problémy a některé menší a s jazykem to většinou souvisí jen málo, mnohem spíš s jejich povahou. Děti se v tomto věku učí velmi rychle (ale i toto rychle může trvat několik měsíců, než se skutečně aktivně rozmluví v druhém jazyce!), a i když to může pro ně i pro vás přinášet v počátku přechodu do instituce nelehké situace, jde jen o pár týdnů nebo měsíců. 

Pokud máte ještě víc jazyků (jazyk okolí je jiný než mateřské jazyky vás dvou anebo váš dorozumívací jazyk je jiný než mateřské jazyky vás dvou anebo obojí), je situace ještě trochu komplikovanější. Ale většinou jen zdánlivě, protože i tak lze zvolit metodu OPOL, kdy každý mluví na dítě svým jazykem. Okolnímu jazyku se dostanete dost přítomnosti ve vzdělávací instituci nebo v zájmových kroužkách.

Pokud jste už sami vyrostli bilingvně a jste víceméně v pohodě s oběma jazyky a nevíte, jaký jazyk zvolit, volte vždy ten, který dítě nemůže získat z okolí nebo od partnera.

Pokud chcete předávat dva jazyky, které nemůže dítě získat ani od partnera ani od okolí, rozhodla bych se primárně pro jeden a ten druhý předávala metodou podle situace/kontextu. Tedy četla s ním určité knížky, v určitých situacích si povídala druhým jazykem, měla nějaký koutek doma, kde si budete hrát/číst jen tím jedním jazykem.

Tento způsob častěji volí lidé, kteří se rozhodnou i v Česku pro umělý bilingvismus (angličtinu, němčinu atp.), ale zároveň nechtějí přestat mluvit na dítě česky. Nicméně jako primární metodu pro češtinu v zahraničí bych ji nedoporučovala, protože čeština kdekoli ve světě (snad až na Rusko, Ukrajinu) má na rozdíl od např. angličtiny v Česku mnohem méně prestižní postavení, a i když tedy může fungovat pro angličtinu v Česku (kterou se pak ale i dítě učí ve škole, lidé ho obdivují, že ji ovládá, je žádaná), pro češtinu v Americe bude fungovat méně pravděpodobně. Samozřejmě záleží na kontextu (způsobu předávání, frekvenci, vztahu rodiče a dítěte), ale vystavení češtině je v tomto případě celkem malé a postupně se snižuje.

Pokud máte speciální situaci, kdy do hry vstupují ještě další faktory, můžete samozřejmě svou metodu uzpůsobovat. Stejně tak i pokud zjistíte, že se vám zvolený systém nevyhovuje. Je možné, že jste si představovali, že OPOL bude fungovat, ale v praxi pak zjistíte, že se nedokážete vy ani partner přenést přes to, že nerozumí. Na to můžete flexibilně reagovat. Ale vždycky je potřeba zvážit, kolik prostoru pro češtinu ještě zbude: čím míň ji budou děti používat v prvních letech, tím těžší bude dohánění později.

Většinou není mnoho možností, jak se rozhodnout, protože oba partneři často ovládají jenom jeden společný jazyk.

Ale pokud ta možnost existuje, je pro bilingvní vývoj dítěte nejlepší mezi sebou mluvit tím jazykem, který dítě slyší či do budoucna bude slyšet výrazně méně (tj. pokud žijete v zahraničí a partner – ač cizinec – umí česky, mluvte nejlépe česky).

Pokud je partner ochoten se alespoň pasivně naučit česky (nejlépe se učí v prvních letech dítěte, hodně výrazů se opakuje stále dokola), je také pro silnější zastoupení slabšího jazyka v domácnosti výhodná metoda, že každý mluví svým jazykem i v konverzaci dospělých (např. žena na muže česky, muž na ženu německy). Tuto metodu částečně používáme u nás doma - rozhodně ne na 100 % (mluvím na muže tak 30-60 % česky (hodně záleží na okolnostech), zbytek německy), ale i tak je to pro děti důležitý signál a češtiny je více.

Jazyk mezi partnery není pro vývoj jazyka dětí tak zásadní jako jazyk používaný přímo v konverzaci s dítětem. Pokud ale mluvíte většinovým jazykem s partnerem, je dobré si dávat pozor, aby vám to neujíždělo i v konverzaci s dítětem.

Existuje samozřejmě i možnost mluvit mezi sebou třetím jazykem. Pokud partneři vzájemně svým jazykům nerozumí nebo si netroufají mluvit, je to jediná možnost a nemluví nic proti.

Někteří rodiče se rozhodnou zavést třetí komunikační jazyk do rodiny uměle (tj. jeden partner ovládá dostatečně i jazyk druhého partnera, ale chtějí, aby děti pochytily např. i trošku angličtiny nebo i trošku jazyka okolí). Je nutné si v tomto případě uvědomit, že už dva jazyky v rámci rodiny budou znamenat velké nasazení (časté přepínání, dbaní na dostatečný přísun jazyka pro dítě) a mnohdy také velké zmatení. Může se tak stát, že tento třetí komunikační jazyk bude v rodině na úkor jiného menšinového jazyka. Zvlášť pokud je to i zároveň jazyk okolí, může to v budoucnu vést k tomu, že dítě bude mít menšinové jazyky slabší (ale nemusí, pokud rodiče zároveň zvládájí poskytnout dostatečný jazykový input a motivaci). 

Existují i rodiny, které se rozhodnou cíleně mluvit "čtvrtým" jazykem, tedy např. anglicky, když jsou Češka a Francouz a žijí v Německu. Motivace k tomuto kroku bývá (tedy kromě nutnosti, že to jinak nejde, protože neumí dost česky, francouzsky ani německy, viz třetí jazyk), aby zabránili tomu, že  převáží doma při společných hovorech jazyk okolí (němčina), když ani jeden z partnerů neumí dost dobře jazyk toho druhého nebo nechtějí jednomu z partnerů a jeho jazyku "nadržovat". I tady bych nutně zvážila, zda jste schopni poskytnout dostatečný input v menšinových jazycích a zda není dlouhodobě lepší, podpořit jeden z menšinových jazyků tím, že ho zvolíte za společný jazyk (nebo aby se alespoň pasivně oba partneři naučili jazyk toho druhého a každý komunikuje svým jazykem).

Pokud jste oba cizinci v zemi, kde žijete, doporučuju v prvních letech navštěvovat s dítětem různé skupiny, kroužky nebo prostě umožnit setkávání s třetím jazykem, vídat se s kamarády, co mluví jen jazykem okolí. Dítě se nicméně (nebude-li v domácím vzdělávání) jazyk doučí ve vzdělávací instituci. A díky dvěma silným jazykům z domova bude mít na čem stavět.

Ano, doporučuju češtinu. MLAH (minority language at home – doma jedním jazykem, venku druhým) je v bilingvní výchově velmi úspěšná metoda, protože oba jazyky mají vyrovnané postavení. Z počátku samozřejmě výrazně převažuje čeština, postupně naopak převažuje druhý jazyk, ale díky češtině doma ne natolik, aby češtinu úplně vytlačil.

Záleží samozřejmě i na tom, jestli se chcete v dohledné době vracet do Česka, nebo ne. Pokud se chcete vracet ještě před započetím školní docházky nebo krátce potom a zároveň chcete, aby vaše dítě umělo druhý jazyk dobře, můžete se rozhodnout např. i tak, že jeden z vás bude mluvit jazykem okolí (a pak tak případně pokračovat i v Česku).

Abyste usnadnili dítěti vstup do jeslí nebo do školky, doporučuju v prvních letech navštěvovat s dítětem různé skupiny, kroužky nebo prostě umožnit setkávání s druhým jazykem, vídat se s kamarády, co mluví jen jazykem okolí. Můžete případně i doma pouštět písničky, videa atd. v druhém jazyce. Ale můžete i v češtině, protože převaha druhého jazyka v pozdějších letech bude natolik výrazná, že spíš bude těžší podporovat češtinu, takže je dobré, aby dítě mělo češtinu co nejsilnější. Nedoporučuju na dítě mluvit jazykem okolí, abyste mu usnadnili vstup do jeslí/školky. Dítě si spíš zvykne, že může druhým jazykem mluvit i na vás a češtinu může mít v dalších letech už pouze pasivní, což výrazně zbržďuje její osvojování (i když tomu tak nutně nemusí být, záleží i na dalších okolnostech, např. jak často navštěvujete Česko).