Hry na psaní. Jak hravě podpořit psaní doma

Inspirace z knihy Games for Writing od Peggy Kaye.

Když se rodiče žijící v zahraničí rozhodnou podpořit dítě v tom, aby bylo gramotné i česky, učilo se česky číst a psát, není pro ně často snadné vytvářet příležitosti k takovému učení. Kolem nejsou české nápisy, knihy se musí dovážet z Česka, dítě si píše s ostatními v jiném jazyce než v češtině.

U čtení se ještě dá leccos vymyslet, ale jak dítěti vytvářet příležitosti ke psaní, které příliš nezavání školstvím, písankami, učebnicemi, slohovkami? Toho už má dítě většinou totiž dost ze své místní školy.

Hry, které najdeme na internetu, pro naše zahraniční děti nebývají nutně vhodné. Například vymýšlení textu, kde všechna slova začínají stejným písmenkem: Pilný popelář přenášel popelnice. Potom přišla paní Pokorná, praštila popelnicí. Prásk!

Děti v zahraničí nemají takovou slovní zásobu a tohle tvoření pro ně může být velmi těžké. Nejednou jsou rády, když sepíšou větu jako takovou, natož pak aby v ní všechna slova začínala na p.

Jiné hry jsou zase vhodné do třídy do větší skupinky, třeba překládání papíru a psaní jednotlivých slov nebo střídání věty – kresby – věty – kresby.

Mám ale svých pár zdrojů stálé inspirace a jedním z nich je nepochybně anglickojazyčná kniha Games for Writing od Peggy Kaye. Jde už o starší knihu zkušené pedagožky, jak pomoct dětem od předškoláků po třeťáky se psaním (a leccos se dá rozhodně použít i pro starší děti).

Představuje v ní na padesát různých her, já jsem pro vás vybrala svoje nejoblíbenější. Velkou předností dvěstěstránkové knihy zejména pro pedagogy, ale i pro rodiče, je způsob vysvětlování her.

Peggy Kaye nepopisuje prostě pravidla jednotlivých her (jako to tu udělám ve zkrácené podobě já), ale píše přímo, jak pracuje s konkrétním dítětem a s čím má to konkrétní dítě problém. Jak dítě zbavuje bloku, v jaké fázi naprosto nedává pozor na pravopis a na co naopak pozor dává. Jaké chyby opravuje a jak je opravuje.

Některé hry jsem praktikovala už předtím, než jsem si tuhle knížku přečetla, ale právě jednotlivé postřehy mně pomohly se posunout coby učitelce ještě dál. Jak využívá moment překvapení, jak děti zaujme tématy jim blízkými.

Bobřík mlčení

Po dobu patnácti minut není dovoleno mluvit. Všechno, co si chceme povědět, si napíšeme. Konverzuje v psané podobě. Je to vlastně takové chatování na papír.

Jediné mluvení je dovolené, když dítě nedokáže přečíst slovo, které rodič napsal, nebo obráceně. Pak se na ně může ukázat a druhý ho přečte.

Můžete mít někde třeba přesýpací hodiny nebo odpočítávání patnácti minut. Po celou dobu si budete povídat psaním. Dítě se může zeptat, na cokoli chce, může změnit téma, ale píšete si.

Peggy to bere i jako soutěž: když někdo řekne nějaké slovo nahlas, odečítají se mu body. Když je remíza, vyhrává dítě. Takže vyhraje tím, že zvládne po celou dobu mlčet a psát.

Rodič může začít třeba krátkou otázkou: Co je nejlepší na létě?

Peggy začala tuhle hru i – momentem překvapení – tak, že dítěti předala papírek: Dneska budeme hrát tichou hru. Mluvení zakázáno. Počkala, až si to dítě přečte, a pak vše vysvětlila (mluvením).

Pravopis při hře neřešíte. Můžete to udělat tak, že když dítě napíše nějaké slovo špatně, vy ho pak použijete v nějaké své další výpovědi – se správným pravopisem. Tak jako jsme zvyklí nenápadně opravovat při mluvení.

Psaní příběhu na střídačku s hrací kostkou

Tuhle hru možná taky znáte z mluvené podoby: vyprávíte příběh a střídáte se ve vymýšlení pokračování.

Prvním krokem je vymyšlení nadpisu, který bude naznačovat zápletku. Lov na dinosaury. nebo třeba Příšera na Matějské.

Pak se budete střídat ve psaní. Potřebujete k tomu ale hrací kostku. Podle toho, jaké číslo hodíte, napíšete počet slov. Když hodíte čtyřku, můžete napsat. Dneska ráno jsem šla. Dítě potom hodí jedničku a napíše do. Takhle se střídáte, dokud nedopíšete příběh.

Peggy si všímá, že se často stane, že dítěti dojde energie, i když se ještě příběh nechýlí ke konci. V takovém případě navrhne poslední tří hody a ukončí to. Buď se povede příběh dokončit, anebo je to tak dobrý příběh, že si ho necháte na příště a vytáhnete kostku i papír třeba zase za týden.

Seznam věcí

Seznam věcí, co si s sebou vezmete na pustý ostrov, to už je provařené. Ale co třeba seznam pěti způsobů, jak naštvat třídního učitele?

Pro hodně dětí je těžké psát příběhy, se začátkem, prostředkem, koncem. Je to velmi komplexní proces, kde je potřeba ovládnutí hodně mezikroků. Potřeba si pohlídat příběh, aby vám neutekl.

Napsat seznam je mnohem přehlednější.

Peggy začala jedno doučování svého žáka výzvou: Dovedu vymyslet parádní způsoby, jak vyvést učitele z míry! Mohl bys jí třeba dát živé žáby do polévky nebo postříkat vlasy smradlavou šťávou ze skunka. Při tom bych já vyletěla z kůže. Dovedl bys sepsat nějaké další nápady?

To si pište, že děti leccos napadne!

A co třeba tři přání od zlaté rybky, pět míst, kam by šly, kdyby byly neviditelné nebo třeba pět způsobů, jak zabránit tomu, aby se duch nastěhoval k vám domů? Nechte se inspirovat věcmi, kterými vaše děti žijou!

Argumentace

A co takhle psaná hádka?

Které číslo je důležitější, dvojka, nebo šestka? Kdo je mocnější: Harry Potter, nebo Spiderman? Kdo je lepší, kočky, nebo psi?

Každý z vás si vybere jednu stranu a napíše pět argumentů, proč je to jeho lepší, mocnější, důležitější. Můžete pak ještě zaangažovat soudce, který rozhodne, čí argumenty jsou pádnější. Můžete třeba soudci-babičce zavolat a argumenty jí přečíst.

Moje děti milujou argumentování, takže tohle je jejich doména. Nejčastěji u nás zaznívá, proč si nutně musíme pořídit koně (ano, bydlíme v bytě bez zahrady, bez balkónu, na kraji města, v místech, kde ustájení stojí jako druhý malý byt).

Další témata můžou třeba být:

• Děti by si měly samy rozhodovat o tom, kdy půjdou spát, ano, nebo ne.
• Děti by měly mít dovoleno jíst, co chtějí, ano, nebo ne.
• Který sport je lepší, fotbal, nebo hokej?

Je tak zlá, že…

Peggy tohle použila s klukem, který rád psal válečné a akční příběhy, ale nevěnoval pozornost postavám. Použila hru „Je tak zlá, že…“

Představila mu úkol: napíšou příběh o té nejzlejší, nezákeřnější, nejhnusnější osobě, co kdy existovala. Ona napíše nějakou hroznou věc, kterou ta osoba dělá. A její žák ji pak musím trumfnout nějakou další.

Peggy napsala: Znám nejzlejší osobu na světě. Je tak zlá, že se jednou vplížila do školy a zničila tam všechny hračky.

Pak byl na řadě její žák, který taky musel vymyslet, jakou zlou věc udělala. Začal stejně. A takhle se postupně předháněli.

Ta osoba nemusí být jen zlá, ale třeba taky hlasitá, silná, líná, rychlá, špinavá, chytrá.

Hry Peggy Kaye se mi strašně líbí, protože opravdu dělají ze psaní zábavu blízkou dětem. Nejen školní slohovku, ale hru. Kromě toho jsou to hry chytré a děti skutečně rozvíjejí a posouvají kupředu.

V češtině se psaní často trénuje spíš s ohledem na pravopis a máme se ještě hodně co učit. Inspirace v anglosaském prostoru v kreativním psaní u dětí je určitě jedna z věcí, která si zaslouží naši větší pozornost.

Pro začátek si můžete zkusit použít na dětech jednu z her a uvidíte, jestli se chytí! Pravopis neřešte nebo neřešte tolik. Děti potřebujou cvik. A chuť! Tu hlavně. Postupně se budou zlepšovat.