Přiřazování písmen

Mojí starší dceři bylo 10 měsíců, když k nám přijela návštěva, pár s právě dvouletou holčičkou. Vrhla se na pěnovou podložku našeho miminka a začala z ní vyndavat písmena a hlasitě (správně) pojmenovávat.

Cože? Čerstvě dvouleté dítě pozná písmenka? Proč, jak, opravdu?

Do té doby jsem měla prostě představu, že děti se učí písmena ve škole nebo krátce před školou (taky si matně vzpomínám, že jsem je uměla už na konci školky).

Teď už vnímám, že je to trošku jinak. Písmena jsou všude a i moje děti si postupně procházejí fázemi, kdy je písmena fascinují už v útlém věku. Pak na to zas zapomínají a po čase si zase vzpomínají.

Neznamená to ani zdaleka, že dítě už umí číst, to je komplexní schopnost, k níž je potřeba mnohem víc než poznat písmenka.

A tak jsem taky občas podlehla tomu jim nějakou aktivitu k tomu připravit. Když je to fascinuje – proč ne. Stejně jako přiřazují obrázky k sobě, můžou přiřazovat písmenka.

Dítě se učí, když se chce učit. Když ho něco fascinuje, učí se mnohonásobně rychleji. A že to potom třeba znovu zapomene? No a. Zkušenost a nadšení a jistě i posílení obrazového vnímání mu už nikdo nevezme.

Jde vlastně o jednu a totéž aktivitu na mnoho způsobů: dítě přiřazuje stejně vypadající písmena (případně celá slova) k sobě. Na to nepotřebuje umět číst.

Případně pokud dítě už i láká psaní, může si zkoušet po přiřazení písmen písmena i samo napsat.

Osobně mám tu zkušenost, že děti se nejzaníceněji učí z přirozených zdrojů (nápisy obchodů, označení částí nástupišť atp.) a při přirozených příležitostech (u nás třeba psaní jídla ve školce na tabuli), takže to není nutně potřeba ani s nějakými aktivitami navíc přehánět.

Ale když vypozorujeme, že jsou natolik fascinované, že se jim bude učit nejsnadněji, není na druhou stranu ani proč váhat a nedopřát jim tu příležitost.