Znáte knížku Mistr sportu skáče z dortu? Nejlíp by se to dalo asi popsat jako sbírka základkového folkoru. Neprohlížíme si ji zas až tak často, ale Elišce toho uvízlo tolik v paměti, že se nestačím divit, co na mě občas vybafne. Třeba Hurá, hurá, pejsek čůrá. Anebo Dobrý den, bába letí komínem.
Na poslední dovolené jsme si z jedné kapitoly knížky dokonce spontánně vytvořily takovou jazykovou hru.
V kapitole Škádlivky pro chlapce i pro dívky se shrnují rýmovačky, kdy jeden něco řekne a druhý odpovídá. Co? Prasklo sklo a tebe nakoplo! Cože? Vidličky a nože, skákaly po dvoře, honily kuchaře!
Elišce nejvíc utkvělo v paměti:
Řekni koleje. – Koleje. – Bába tě poleje a dědek rozmačká, bude z tebe rajská omáčka!
Nejdřív jsem pořád musela říkat koleje. Postupně to rozvinula, nejdřív mně řekla asi patnáct náhodných slov, co mám říct, a vždycky to zakončila kolejema:
Řekni pás.
Pás.
Řekni kočka.
Kočka.
Řekni letadlo.
Letadlo.
Řekni koleje.
Koleje.
Bába tě poleje a dědek rozmačká, bude z tebe rajská omáčka!
A propukla ve vítězoslavný smích. Svůj řetěz „řekni“ postupně prodlužovala, ale koleje na závěr nikdy nezapomněla.
Tak jsme se dostaly k jazykové hře, v níž jde o vymýšlení škádlivých (anebo prostě jen srandovních) rýmovaček. Děti to dovedou až trošku starší, než je moje Eliška, ale při mých se bavila dobře:
Řekni letadlo.
Letadlo.
Co tě to popadlo!
Řekni kočka.
Kočka.
Padá na tebe vločka!
Přímo tobě do očka!
Můžete si vymyslet jakékoli slovo, co má ten druhý říct, a pak ho překvapivým rýmem rozesmát. Vydrželo nám to celou dovolenou.
Řekni konec.
Konec.
Tamhle letí Japonec!