Tábor ČŠBH letos jinak: Ze Sluňákova do Krkonoš

Léto v Česku představuje pro mnoho dětí žijících v zahraničí zásadní impuls, díky kterému pak dokážou být dlouhé měsíce motivovány pro češtinu.

Já jsem letos pořádala jen svůj malý rodinný tábor pro rodiny s dětmi a moje děti byly nadšené, tak jsem se rozhodla se v tomto článku podívat blíž i na letošní tábor České školy bez hranic.

Tábory ČŠBH pro české děti ze zahraničí byly doposud známé jako Sluňákov podle stejnojmenného centra ekologických aktivit u Olomouce. Letos prvně se však tábor konal na samotě v Krkonoších a destinace byla jen jednou z mnoha změn.

K programové koncepci byla oslovena Hana Strejčková, která je divadelní tvůrkyně, dramaturgyně a divadelní pedagožka a zároveň má bohaté zkušenosti z vedení pražského příměstského tábora cílícího na integraci dětí-cizinců v ČR.

Po stopách hrdinů

Tábor nazvala Po stopách hrdinů a celotáborové téma se rozhodla vystavět na hrdinských vlastnostech, nutnosti spolupráce a respektu, vzájemné pomoci, ale i podpoře strategického uvažování.

Děti přemýšlely a zkoumaly, kdo je pro ně hrdinou, jaké má vlastnosti a přednosti a proč je hrdinou. Po stopách hrdinů tedy představovalo cestu k rozpoznání dobra a zla na světě. Ne vždycky je hrdinou ten, kdo je nejvíc vidět a slyšet, a ne vždy je zloduch ten, kdo vypadá nejvíc zle.

Zároveň také hledaly hrdinu v každém z nás.

Součástí bylo i mnoho her v přírodě, základy zálesáctví, učení se pantomimě nebo žonglování.

Mluvilo se česky?

Tábora se zúčastnilo 26 dětí od 6 do 13 let z mnoha zemí: z USA, Francie, Německa, Polska, Finska, Dánska, Švýcarska nebo Itálie.

Šestiletá Veronika z Virginie, USA, vypráví o táboře s nadšením: „Mně se líbilo strašidlo, pak taky když jsme hikovali, hledali jsme šišky a skládali je do obrázků. Líbilo se mi i divadlo, když přišli rodiče, a co jsme vytvářeli, třeba ty postavy z kousků dřeva. Nejhezčí bylo tancování a paní vedoucí, taky oheň, zpívání a buřty.“

Zajímalo mě také, jestli se podařilo, aby děti mezi sebou mluvily česky.

Podařilo.

Hana Strejčková vzpomíná jen na jednu sourozeneckou dvojici, která mezi sebou hovořila cizí řečí, ale zejména proto, že jejich čeština byla opravdu slabá. Ale i oni byli podporováni k češtině každý den ve formě her či naslouchání příběhům.

Děti se korigovaly i vzájemně: ze začátku se stávalo, že se některé z dětí chtělo zapojit do hovoru se skupinkou, která mluvila „svým“ jazykem, a řeklo jim, že pokud nepřestanou, bude na ně mluvit tím „svým“. Čeština byla tím, co děti spojovalo.

Jako jeden tým

Děti spojovala kromě češtiny právě také koncepce tábora, kdy soutěže necílily na schopnosti v rychlosti skupin či dovednostech jednotlivců, ale naopak na taktiku, plán a strategii, jak využít schopnosti všech lidí z týmu.

A tak se třeba stalo, že když byly souboje dobra a zla, zvítězil tým, do kterého by to nikdo na první pohled neřekl. Zvolili ale výbornou strategii, nepřišly o životy, dobře chránili svého kouzelníka, a tak se jim podařilo vyhrát.

Jedinou kritikou, kterou jsem slyšela z úst jedné mámy na Týdne češtiny ve světě, byla cena tábora. Za dítě vybírali organizátoři 7 tisíc korun, za dvě děti by tak rodiny už musely (se slevou 400 Kč na druhého sourozence) platit necelých 14 tisíc.

Podívejte se sami

Hana Strejčková s dětmi připravila závěrečnou prezentaci pro rodiny a natočila i reportážní dokument o táboře. I vy si tak můžete udělat bližší obrázek o tom, jak to na táboře pro děti ze zahraničí probíhalo:

Autorkou videoreportáže je Hana Strejčková, autorkou fotek je Hana Strejčková nebo Andrea Jupová. Článek vznikl na základě rozhovoru s Hanou Strejčkovou.