Moje tříletá dcera Eliška čím dál častěji vždycky zničehonic vykřikne během našeho rozhovoru dvě slova, která zazněla, a k tomu: to se rýmuje! Občas se moc nestrefí, občas zato úplně.
Rýmování pomáhá malým dětem chápat, jak jazyk funguje, a klestí jim cestu k pozdějšímu čtení. Básničky jim také umožňují získávat větší cit pro rytmus řeči, hravě rozvíjejí slovní zásobu, trénují paměť. Ne náhodou je hodně knížek pro nejmenší psáno v rýmech.
U první dcery jsem tomu zpočátku nepřikládala zas až tak velký význam. Rýmované knížky jsme měli většinou německé a já v nich jen česky popisovala obrázky a co se děje.
Čím líp se ale uměla vyjadřovat, tím spíš jsem vnímala, jak si pamatuje rýmované pasáže a říkanky nejlíp, jak k nim tíhne a vyžaduje je. Až do dvou a čtvrt skoro nemluvila, za to pak jsem zjistila, že v hlavě má i tak celé říkanky, co jsem jí do té doby často opakovala, pečlivě uschované slůvko po slůvku.
Jenže můj mladší syn tíhne hlavně ke všemu, co má kola, případně pás. Ještě lépe pak k tomu lžíci nebo radlici. Naštěstí i pokud se dítě zajímá jen o bagry, sklápečky a buldozery, traktory, auta, tramvaje, případně nepohrdne vlaky či autobusy, je k mání i poezie z těchto řad.
V posledním roce jsem objevila hned několik pěkných rýmovaných knih, které mému rok a půl starému synovi doslova učarovaly.
Tahle malá úzká knížečka na cesty od nakladatelství Běžíliška mě nejprve, musím se přiznat, dost vyděsila.
Je o tom, jak se jeden semafor porouchal, a svítil už jen modře a růžově. Modře pro kluky a růžově pro holky, tvrdí hned prozřetelně jeden „řidič tříkolky“. A tomuhle dělení jsem se přesně snažila u svých dětí velmi vyhnout. Troufám si tvrdit, že snad až do téhle knížky Eliška nikde takhle na plnou pusu neslyšela, že by růžová byla barva pro holky.
Jenže buď jak buď, obě moje děti tuhle knížku bezmezně zbožňují. Rýmy i rytmus veršů je chytlavý, děj má spád i vtip, všude jsou na obrázcích tramvaje, auta, autobusy, a dokonce i traktor.
Několik týdnů v kuse máme – protože jsme Nezbedný semafor zašantročili – ještě dalšího adepta s rýmy i dějem, který nás večer co večer doprovází.
Trojice složená z kluka Cvalíka, psa Alíka a strýčka se rozhodne vydat se na cesty autem s přívěsem. Nejprve auto musí dát do kupy, pak po cestě potkají cirkus nebo smradlavý náklaďák a nakonec je vyženou z kempu, protože zabírají stanařům moc místa.
Když to čtu jenom mladšímu synovi , většinou čtu tak každou druhou sloku a k tomu trošku popisuju, co je na obrázcích, protože celé je to na něj ještě moc dlouhé a občas jsou tam starší, ne úplně srozumitelná slova. I přesto si knížku každý večer znovu vytáhne. A dcera se k nám skoro vždycky přidává, Cvalík a Alík jsou sympatická dvojice.
Tohle je obrázková knížka snad se všemi dopravními prostředky, co vás tak napadnou. Ani kolesové rypadlo nebo rolba nezůstaly opomenuty. Knížka je velkolepě graficky zpracovaná, i když se musím přiznat, že si musím občas na styl ilustrací trochu zvykat. A ke každému dopravnímu prostředku je jedna snadno zapamatovatelná báseň, většinou čtyřverší.
Tuhle klasiku o vláčku asi není moc potřeba představovat. Mimo rýmování u nás tedy slouží hlavně k debatám s dětmi, co je dneska u vlaků oproti dřívějšku jinak. Jak se jezdilo na uhlí, jak vypadaly dřív semafory na kolejích, jak se přehazovaly výhybky.
Akorát jsme do teďka nepřišli na to, kterápak průvodčí je Mařenka a kterápak Andulička (jedna má podle básně důlek v líčku, ale na ilustraci kde nic tu nic). Děti se na to ptají pokaždé.
Auta a dopravní prostředky jsou pro mého syna Tima jako magnet. Má slovo snad pro všechny, a až díky němu jsem objevila, že bývají občas bagry i někde v pidiprovedení na pozadí komplexnějších ilustrací knížek, co si den co den čítáme se starší dcerou.
I v ostatních knihách si tak oblibuje básně související s dopravou. Třeba v knížce pohybových říkanek Kutálí se ze dvora Letadlo nebo Autobus.
Anebo další oblíbená obou dětí z Mistr sportu skáče z dortu:
Možností, jak co nejvíc podpořit češtinu u milovníků dopravních prostředků, není naštěstí úplně málo!