Na cestách v Maroku

Před pár dny jsme se vrátili z desetidenního putování Marokem. Dlouho jsme se na to těšili i připravovali a nakonec to byla snad nejlepší dovolená, kterou jsme společně jako rodina zažili. Zásadní vliv na to mělo jedno spontánní rozhodnutí pár týdnů před odjezdem. Při prolistovávání průvodcem jsem objevila jméno jedné asociace zprostředkovávající bydlení přímo v marockých rodinách (pro ty, co ovládají francouzštinu): Maroc chez l’habitant.

Rozhodli jsme se zrušit jedno už sjednané ubytování, druhé nám pro změnu náhodou odřeklo samo, a zajistili si jednou tři a jednou čtyři noci v marockých rodinách včetně společných snídaní a večeří.

Děti si tak vyhrály. Byly nadšené. Obě dvě chtěly v Maroku zůstat. Kontakt k místním dětem bylo to nejlepší, co jsme jim mohli nabídnout.

Jazykově jsme tentokrát hlavně hráli jedno a totéž pořád dokola: Vařila myšička kašičku. Ani nevím, jak jsme na to přišli, někdo to začal a pak už jsme vařili kašičku celé Maroko.

Elišku zrovna hodně zajímají klasické pohádky – asi trošku vlivem školky – a tak často chce, abychom jí vypravovali Karkulku, Budulínka, Lociku, Stolečku, prostři se, Perníkovou chaloupku. V Maroku všude sbírala kamínky do kapsy a pak je vždycky z ničeho nic začínala vyhazovat, abychom našli zas cestu domů. Pravda, že by se nám to v těch jejich medinách leckdy hodilo.

Podařilo se mi sestříhat desetiminutové video z naší cesty: