Skloňování při hraní

Děti v zahraničí často pletou pády. Nemyslím tím určování pádů, ale vůbec tu dovednost říct slovo ve správném tvaru. A i ty děti, které mají češtinu velmi pokročilou, mohou mít problémy například s druhým pádem množného čísla, jedním z těch nejtěžších.

Dneska při pinkání balónku se synem mě napadlo, jak jednoduše je jde procvičovat při hře. Protože takové pinkání balónku je pro sedmý pád úplná paráda!

Ale raději postupně:

Pokud máte takové dítě někde kolem sebe a chcete mu pomoct, aby pády ovládlo, je nejlepší se zaměřit v jednu chvíli jen na jeden pád. I tak už je potřeba, aby v rámci toho pádu dítě rozlišovalo mužské, ženské, střední koncovky a jednotné a množné číslo, výběr jednoho pádu mu to značně ulehčí.

Pokud máte pocit, že dítě dělá chyby ve všech pádech kromě prvního, vyberte na začátek na procvičování čtvrtý pád. Ve středním a mužském neživotném rodě je stejný jako ten první, navíc ho užíváme velmi často.

Existují hry, které jsou perfektní pro procvičování pádů.

Jedna, která funguje na všechny pády kromě pátého, je klasická pamatovačka, kdy hráči opakují tutéž větu a každý přidá další položku. Než ale přidá vlastní položku, musí zopakovat všechny položky předchozích hráčů. Lépe se to hraje ve více hráčích, ale teoreticky jde hrát i ve dvou. Děti by to mohly zvládnout tak od čtyř, od pěti let.

Ideální úvodní věty pro 4. pád jsou:

Jdu do restaurace a dám si … (limonádu, kuře, hranolky)
Byl jsem v zoo a viděl jsem tam … (hrocha, žirafu, opici)
Šel jsem do školy a zapomněl jsem … (svačinu, brýle, pravítko)
Jel jsem do Afriky a přivezl s sebou … (korále, čelenku, domorodce)

Pokud už jste pokročilejší hráči a pády už dětem začínají jít, můžete při další hře přidat i přídavné jméno: Jdu do restaurace a dám si malinovou limonádu, pečené kuře, slané hranolky.

Pokud dítě řekne prvně svůj tvar špatně, prostě po něm zopakujte: aha, ty si dáš… a řekněte to správně. Stejně můžete postupovat i při opakovaných chybách. Až budete na řadě vy, dítě to zase uslyší správně. Během téhle hry uslyší daný pád v takové koncentraci, že mu sám od sebe přejde do krve.

Tahle hra je taky skvělá na cesty, třeba do auta. (Pokud potřebujete víc her na cesty, můžete se podívat na můj zásobník s více než 180 jazykovými hrami do auta, vlaku, letadla.)

Příklady pro další pády:

2. pád: Na pustý ostrov nikdy nepojedu bez… (nože, ponožek) Ve školce máme všechno kromě… (jeřábu, křesla) Připravím dort jako pejsek a kočička a dám tam hodně… (hodně salámu, hodně špaget)

3. pád: Když pojedu do Prahy, půjdu určitě k… (pekařovi, babičce) Na Vánoce nezapomenu dát dárek… (mámě, Robinovi, zedníkovi)

6. pád: Jel jsem kolem světa a stavil jsem se v… (Londýně, Praze, Německu) Moje upovídaná babička včera mluvila o… (dědovi, nehodě, bouřce)

7. pád: Až budu velký, dám pozor, aby si moje děti nikdy nezahrávaly s… (ohněm, strejdou) Viděl jsem na podlaze stín a spletl jsem si ho s… (vařečkou, cedníkem)

A když už jsem u toho sedmého pádu, prozradím vám, co mě napadlo s tím nafukovacím balónkem:

Hrají minimálně dva hráči. Jeden pinkne balónek nahoru do vzduchu a zakřičí část těla, kterou ten druhý musí do balónku pinknout (a případně jméno, pokud hraje víc hráčů). Balónek se nesmí dotknout země.

Takže např: Nohou! Ramenem! Nosem! Anebo: Eliška uchem! Jana prstem!

Zapojte pohyb a smysly

Děti potřebují pády hodně slyšet a mít příležitost je použít. A pokud se nám podaří do hrátek s pády zapojit pohyb a smysly podobně jako s tím balónkem, učení jim půjde ještě snadněji.

Na 3. pád je ve větší skupince ideální hra typu: komu hodíš míč? V kroužku si házíme míč nebo pinkáme balónek, ale vždycky musíme předem říct, komu ho házíme: Terezce, Lindě, Filipovi.

Cizí jména, která děti žijící v zahraničí mívají, často nejdou kvůli cizím koncovkám tak lehce skloňovat. Můžeme to obejít tím, že si každý zvolí např. nějaké zvíře, dopravní prostředek, jídlo: Míč házím hrochovi, žirafě, klokanovi.

Na 4. pád se zas hodí například hrátka: Oslíku, co vezeš? Hráč je na všech čtyřech a někdo jiný mu na záda/hřbet něco položí. To pak přenáší na druhou stranu místnosti a snaží se poznat, o co jde. Vezu… plyšáka?

U 5. pádu si můžeme pomoct třeba pantomimou Co jsem za zvíře? Jeden hráč předvádí pantomimicky (i bez zvuků) zvíře podle svého výběru. Ostatní hádají. Pokud si někdo myslí, že ví, musí oslovit předvádějícího: Slone, poznal jsem tě!

6. pád můžeme procvičit smyslovou poznávačkou se zavázanýma očima. Co myslíš, na čem stojíš? Stojím na knížce, na kostce lega. Pokud dítě odpoví jenom: „Knížka!“ Můžeme odpovědět: „Ne, na knížce nestojíš. Zkus to ještě jednou, na čem stojíš?“ (Anebo: „Ano, stojíš na knížce.“)

Správné užívání pádů dělá z češtiny lámané češtinu mnohem srozumitelnější a použitelnější, naproti tomu můžete jít i hrou. Napsala jsem jen pár návrhů takových her, můžete jich sami určitě vymyslet další desítky podle toho, co zrovna vaše děti potřebují.

Držím palce!