Mnoho rodičů v zahraničí si dává do nového roku předsevzetí mluvit na děti víc česky nebo se češtině obecně víc věnovat. Podobně jako u jiných novoročních záměrů změna ale nebývá tak snadná, jak si ji člověk vysní. Přečtěte si pár tipů, jak vytrvat.
Ať už jste na děti dosud česky skoro vůbec nemluvili, anebo chcete jen vylepšovat jejich slovní zásobu, čtení a psaní, existuje pár společných bodů, které byste neměli opomenout.
Pokud chcete zároveň začít hubnout, chodit běhat, trávit méně času na sítích, nově si každý večer uklízet stůl, pořádně se opřít do francouzštiny, nebude vám to fungovat.
I když se to nezdá, začít mluvit na dítě česky nebo si v denním nabitém programu dokázat vyhradit soustředěnou čtvrt hodinku pro češtinu každého dítěte stojí hodně sil, pokud jste to doteď nedělali.
Časem to může být brnkačka, pohoda, automatismus a už si to nedovedete představit jinak, ale ne, když s tím začínáte. Vyhraďte na to dostatek sil a nezačínejte moc nových věcí zároveň.
Pokud jste dosud na dítě česky skoro nemluvili, nedávejte si cíl přepnout kompletně ze dne na den do češtiny.
Pokud jste zatím na dítě česky mluvili, ale nedělali pro češtinu vědomě nic dalšího, bude přechod na půl hodiny jazykových aktivit denně taky bolet – bohužel často až tak, že toho zase necháte.
Jasně, váš cíl možná je mluvit na děti jen česky. Každý den mít čas na češtinu. Ale tenhle cíl nerovná se vhodný postup na začátku.
Občas se to může podařit, protože se třeba změnilo i něco jiného ve vašem životě (odešli jste z náročné práce, od partnera, kterému čeština vadila, dořešili jste táhlé stěhování atd.), co vám doposud bránilo. Nebo se vám narodilo nové miminko a chcete využít mluvení na ně i pro staršího sourozence.
Většina lidí ale potřebuje začít krok za krokem.
Když po čase vidíte, že se vám to daří (viz Čas na zhodnocení), přidávejte.
Nedávejte si cíle, které nejsou závislé na vás. Třeba: moje dcera mi letos začne odpovídat česky. Letos se syn naučí číst česky. Dětem se povede přezkoušení.
I když je to váš vytoužený cíl a dost možná se to díky tomu, že vy si uděláte z češtiny prioritu, povede, je potřeba vycházet od sebe.
Když si totiž zformulujete cíl pro někoho jiného, je taky potom snadné házet na něho vinu, když se to nepovede. A to přesně nechcete.
Jasně, že je postoj ostatních důležitý, ale v rámci předsevzetí jde o vás a o to, abyste vy nastartovali změnu.
Co vám doposud bránilo v tom, abyste to dělali? Buďte co nejkonkrétnější.
Měli jste jiné priority (jaké)? Bylo vám to hloupé vůči okolí (vůči komu)? Chtěli jste, aby se děti nejprve naučili místní jazyk / místní pravopis? Odmítalo dítě vaši snahu? Potřebovali jste se vždycky nejdřív připravit na to, co chcete s dětmi dělat, ale nenašli jste na to čas? Nemáte (vhodné) české knížky ani českou televizi, a tak saháte vždycky automaticky po místních médiích?
Určete si jednu až dvě překážky, které vám nejvíc brání v tom dostát si svých cílů, a zkuste je snížit. Například:
I když váš partner češtinu neodmítá, jeho aktivní postoj je pro rozvoj češtiny zásadní. Neznamená to nutně, že se ji musí začít učit, ale může třeba převzít nějaké domácí práce s mladšími dětmi, zatímco vy si vyhradíte čas na čtení česky se starším dítětem.
Pokud jsou děti už starší (6+, ale klidně i dřív), je fajn je taky obeznámit se svým záměrem a přizvat je tak do procesu. Když budete táhnout za jeden provaz, předsevzetí se vám dodrží mnohem lépe.
Neznamená to: hele, já chci zlepšovat tvoji češtinu, takže se snaž.
Znamená to třeba:
Ale nejenom děti a partner jsou důležití. Když si najdete komunitu, s níž se budete scházet, učitele češtiny, který vás a dítě jednou týdně podpoří, budete mít pravidelný bod, který vás donutí se k předsevzetí znovu a znovu vracet.
I když o předsevzetí jenom řeknete kamarádce, s níž se občas vídáte, bude pro vás předsevzetí závaznější.
Abyste zjistili, jestli se vám daří všechno uskutečňovat, je fajn si o tom vést alespoň nějaké poznámky.
Možná vás překvapí, že se vám ty malé cíle skutečně daří, když na ně soustředíte pozornost.
Pokud se vám po několika týdnech ani malé cíle nedaří, neházejte flintu do žita. Projděte si ještě jednou všechny body výše: Je čeština aspoň do určité míry vaše priorita? Nepřecenili jste síly? Máte nějakého pomocníka?
I když se vám nedaří mluvit tolik, co byste chtěli, nebo si pravidelně nacházet čas na čtení a psaní, pořád má každý krok, který pro češtinu uděláte, pozitivní vliv. Takže i když čtete jenom jednou týdně, i když mluvíte jenom občas, děti budou mít k češtině o trochu blíž.
Myslete taky na to, že čím častěji se k tomu budete dostávat, tím snazší to i bude, protože děti budou lépe rozumět a nebudou se tomu bránit. Počáteční bariéra je nejvyšší.
Pokud potřebujete pomoct s vaší konkrétní situací, můžete se na mě obrátit v rámci osobních konzultací.
Hodně štěstí!