Co všechno jde dělat s hledacími obrázkovými knihami

Prve, co jsem měla takovouto obrázkovou knížku s dětmi v ruce, jsem si nebyla úplně jistá, co si s ní mám počít. Nikde žádný text, co bych mohla číst. Mnohé děti tedy samozřejmě u podobných knih nenechají dospěláka ani tak moc dlouho spočinout. Přesto jsem sepsala pár tipů, jak si je možné společné prohlížení oživit.

Každý asi zachází s obrázkovými knížkami trošku jinak. Já si je ráda prostě prohlížím a hledám příběhy, rodiče mého muže třeba zas děti nejraději zkouší. Otevřou knížku a spustí: Co je to? A co je tohle? A kde je koza? A kde je pes? A pak se moc radují, když to děti zvládnou.

Dřív mi z toho trošku naskakovala husí kůže, ale už jsem tomu přivykla, dětem to nevadí ani za mák a prarodiče zas chápu, že se ujišťují a mají radost, že děti umí i německy, když já do nich hustím pořád tolik češtiny…

Na příkladu knížek Jaro, Léto, Podzim, Zima a Noc od Rotraut Susanne Bernerové jsem sepsala, co všechno se dá dělat s takovými obrázkovými knížkami. Pokud vás napadá ještě něco dalšího, určitě se můžete podělit v komentářích.

Pozorovat, všímat si, popisovat

Asi první, co intuitivně uděláme. Prohlížíme si obrázky a popisujeme je. Dobré je se nechat vést dítětem a rozvádět to, co dítě zajímá. Potom zas ukázat na něco, co zaujme nás.

Můžeme při popisování obrázků spojovat svět knížky s vlastním světem, upozorňovat dítě na to, kde jsme něco takového taky prožili nebo viděli.

Můžeme i pozorovat velmi důkladně a nabídnout k prohlížení dítěti třeba i lupu, knížka nám zas nabídne něco nového.

Sledovat příběhy a porovnávat

Zmiňované knížky od Rotraut S. Bernerové přímo vybízejí ke sledování příběhů. A některé z nich objevíme až po letech každodenního prohlížení! U nás to byla třeba rukavice zapomenutá doma na stole v knížce Zima nebo v téže knížce scénka, jak papoušek kaká na klobouk (viditelnost ovšem snižuje sněhová vánice).

Můžeme si vybrat jednu z osob nebo jedno ze zvířat a projít si celou knížku jen s tím, že sledujeme, co dělá a kde je: lupič se plíží v Noci už na prvních dvojstránkách mezi poli a lesy, až ke konci se ale vloupává do zubařské ordinace, nicméně se nechá chytit a policisté ho pak vezou v autě do vazby.

Konkrétně u téhle edice jde dokonce i porovnávat napříč knihami: v první zimní knížce je běžec (v německé verzi Manfred) ještě sám, ztrácí peněženku a klíče. V druhé jarní potkává paní se psem (u nás Elke), která ho ošetří při pádu. Postupně to nabírá na obrátkách, v letní spolu jdou běhat, v podzimní sedí v cestovní kanceláři a rezervují svatební cestu, v noční knize je paní těhotná.

Pokud už dítě vypráví příběh samo, může ho dospělý zaznamenávat (písemně nebo audio) a pak mu ho dát poslechnout – dítě vytvořilo příběh! Anebo ještě starší dítě může příběh dokonce zachytit písemně. Můžete si tak vytvořit vlastní špalíček příběhů k obrázkové knížce.

Ptát se a předpovídat

Zjišťovací otázky ano/ne zvládne dítě už v nejútlejším věku, větší potenciál k zajímavé konverzaci ale nabízí otevřené otázky doplňovací: Proč si ta paní kupuje nový klobouk? Proč policista hubuje dětem? Odkud/kam asi jede to auto? Proč jede ten dospělý pán s kočkou na sáňkách? Hypotézu dítěte můžete následně ocenit a předložit mu svou vlastní.

Můžete i předpovídat, co bude na další stránce. Co myslíš, že se s tím psem stane na další stránce?

Hledat a hádat

Je možné klasické hledání na dvojstraně naznačené v úvodu: kde je pes? Kde je kolo? V těchto knížkách ještě často: kde je papoušek?

Pokud už knížky znáte dobře, můžete také dát úkol dítěti (nebo ono vám) ještě při zavřené knížce: najdeš obrázek, kde papoušek kaká někomu na hlavu?

S mladším synem si teď část obrázku po chvíli prohlížení zakryjeme rukou a ptáme se pak vzájemně, co jsme právě zakryli.  Když si nemůže vzpomenout, rychle ruku zvednu a pak zas položím. Motivuje ho to (trošku hravěji než pomocí prostého Co je to?) pak říkat slova, která už zná pasivně, ale ještě moc nepoužívá aktivně. On mi taky rád sám od sebe zakrývá. Případně lze zakrýt i kusem kartonu a pokusit se popsat co nejpřesněji, co je pod zakrytým místem.

Můžeme na obrázku také hledat všechny věci, co jsou červené (žluté, malé, tvrdé, kulaté, chlupaté…). Anebo všechny věci, co začínají na S (E, P, končí na I, K, obsahují samohlásku A, E, píšou se s měkkým I, píšou se s tvrdým Y). Anebo všechna zvířata, co mají čtyři nohy (dvě nohy, co jsou savci, masožravci).

Můžeme si vybrat jednoho člověka / zvíře z obrázku a druhý hádá za pomoci zjišťovacích otázek, kdo jsme. Odpovídat se smí pouze ano/ne: Jsi člověk? Ano. Jsi žena? Ano. Máš na hlavě klobouk? Ne. Atd.

Anebo můžeme na podobném principu hrát hru Hádej, co vidím. Hádej, co vidím, začíná to na A. Anebo hádej, co vidím, je to červené.

Přehrávat a malovat příběhy, inspirovat se

Příběhy z městečka Rotraut Susanne Bernerové jde během pár okamžiků přenést i do vlastního obýváku: ty řídíš autobus? Já bych chtěla nastoupit, ale zaspala jsem jako ta paní z knížky, pamatuješ? Nestihnu ho a musím za ním celou dobu běžet! Ty jsi zrovna kočka? Vidíš to, já zas prodavač z obchodu s rybami. Nechtěla bys zbytky? Na, chytej!

Příběhy vybraných osob si můžeme i namalovat sami anebo jsou na webu dostupné omalovánky ke stažení zdarma: tady anebo tady.

Knížky také vybízí k tomu inspirovat se pro dané roční období různým tvořením nebo zážitky: lampiony, výzdobou, jít stavět sněhuláka v zimě nebo spát na balkoně v létě.

Na německém webu ke knížkám si je možné stáhnout a vyrobit i např. hodiny s ročními obdobími (tady) anebo předlohu pro lampion (tady). V Německu jsou knížky natolik populární, že existují i audioknihy, puzzle, pexeso a další. Ale i k jiným knížkám jde často vyhledat na internetu dodatečné materiály.

Obrázkové knížky mají tu velkou výhodu, že se dají prohlížet v jakémkoli jazyce.

Knížky a jejich společné prohlížení a pozorování jsou pro rozvoj jazyka zásadní. Pokud žijete tak jako my v zahraničí a chcete se inspirovat, jak ještě můžete posílit vztah vašich dětí k češtině, můžete si stáhnout ebook s tipy, jak posílit vztah k češtině.

V článku jsem se inspirovala hlavně vlastním prohlížením s dětmi, částečně i články na německém webu www.wimmlingen.de. Pokud máte další nápady, určitě se podělte v komentářích.