Moje dítě nechce číst česky. Proč a co s tím? (část 3/3)

Nemáte v zahraničí dost českých knih a ani se vám je tam nedaří příliš tahat přes půlku světa? Přemýšlíte, jak děti přivést ke čtení česky i bez velkého množství klasických knih? Podívejte se na pár nápadů, jak na to.

Pokud jste nečetli předchozí díly pro rodiče českých čtenářů v zahraničí, podívejte se sem:

Proč chce vaše dítě spíš číst v dominantním jazyce: https://annapaap.cz/moje-dite-nechce-cist-cesky-proc-a-co-s-tim-cast-1-2/

Jak podpořit čtení vhodnými podmínkami, jak vybírat knížky: https://annapaap.cz/moje-dite-nechce-cist-cesky-proc-a-co-s-tim-2-3/

Elektronické knihy

První, co je nasnadě, když žijete daleko od Česka, jsou elektronické knihy.

Pro děti ve věku 2 až 10 let znám aplikaci pro telefony a tablety Booko: https://booko.cz/, v níž najdete opravdu krásné knížky (z nichž mnoho mám doma i v papírové podobě), doplněné interaktivními prvky a hrami. A cenově je mnohem dostupnější než kupování papírových knih.

Osobně jsem u mladších dětí spíš pro papírové knihy, ale jakmile děti začnou číst knihy, kde převažuje text nad obrázky, je to v zahraničí rozhodně nejsnazší varianta, jak se vybavit zajímavými českými texty.

Klasické texty (třeba kompletní Čapek nebo Bylo nás pět) a pohádky jsou mimo to na webu k dispozici zdarma.

Deník pro dítě

Pokud máte ještě menší děti a rádi píšete, zkuste si zapsat čas od času, co se dítěti přes den stalo. Adresujte to jemu.

Dneska jsi se probudila v dobré náladě. Kamarádka ze školky tě pozvala na oslavu narozenin a ty už jsi se nemohla dočkat...

Děti často rychle zapomínají, co se stalo. V dospělosti už z dětství zbývají spíš jen útržky vzpomínek. Takové desetileté dítě bývá fascinované textem o tom, co dělalo ve dvou nebo třech letech, s kým se kamarádilo a co mělo rádo.

Pište tak deník “pro ně” a za pár let to můžete využít jako společný materiál ke čtení. I když to zvládnete jen jednou za čas, bude to mít pro ně později velkou cenu.

Pokud už máte děti větší a žádný deník jste jim nepsali, můžete pro ně někdy ve volné chvíli zkusit sepsat všechno, co si z jejich raného dětství pamatujete. Teď toho je pořád víc než za dvacet let. Text jim pak můžete doplnit fotkami a dát např. k narozeninám.

Rodinná kronika

S většími dětmi můžete už dávat dohromady rodinnou kroniku nebo něco na ten způsob. Udělejte si zápis za každý společný výlet. Neomezujte se na pouhé popisky k fotkám, zaznamenávejte si příhody, které už za pár měsíců zapomenete. To, čemu jste se společně smáli.

Pokud si dítě netroufá psát, může vám jen diktovat, pokud neví, co psát, můžete vymýšlet na přeskáčku.

U nás zatím vedu zápisky z výletů spíš sama, jindy je doplňuje diktátem i čtyřletá dcera

Zkuste odolat pokušení napsat to v jazyce partnera. Napište to česky a partnerovi převyprávějte. Bude to skvělý materiál na čtení, až si děti budou o pár měsíců nebo let později kronikou listovat.

Čas od času můžete dětem kroniku na čtení i připomenout: “Brzy půjdeme na Blomberg [naše oblíbená hora poblíž Mnichova] – nechceme si přečíst, jaké to tam bylo posledně?”

Příběhy na záchodě

Máte na záchodě časopisy? Znám mnoho takových domácností.

A pokud se chcete podívat, jak vypadá záchod Adama Becka z Bilingual Monkeys, mrkněte sem. Všude po stěnách visí vytištěné texty příběhu.

Jde o to, že když je někde vyvěšený text, někde, kde musíte čekat nebo trávit čas, automaticky ho začnete číst.

A když vyvěsíte nějakou vytištěnou pohádku na záchod, vaše dítě si ji začne číst. A až půjde na záchod podruhé, bude pokračovat.

Jestli máte doma čtenáře a trochu o tom pochybujete, nejlepší to bude prostě vyzkoušet: Stačí zadat do googlu “krátké pohádky”, jednu si vybrat, možná trošku proškrtat těžká slůvka, vytisknout a vyvěsit.

Jednu klasickou adaptovanou si můžete třeba stáhnout tady.

Vlastní příběh (o dítěti) na pokračování

Pokud chcete mít jistotu, že to dítě zaujme, chopte se sami počítače a zkuste příběh vymyslet. Zakomponujte do příběhu svoje děti, jejich kamarády, učitele, příbuzné.

Nemusíte být spisovatelé, stačí jenom trocha pisatelské chuti a fantazie.

Načrtněte nějaký bláznivý příběh o vašem dítěti. Moje děti zbožňujou poslouchat příběhy o sobě.

Ráno se Eliška probudila a zjistila, že je doma úplně sama. Rozeběhla se do kuchyně a zakopla o hrnec polévky položený na podlaze.

Podle čtenářské chuti dítěte stačí jeden večer za čas a napsaný kus pak rozdělit na čtyři pět pokračování. A vaše dítě bude číst a číst. Třeba na záchodě, když mu to tam vyvěsíte.

Zapojte příbuzné nebo kamarády

Pokud nemáte čas ani chuť psát, ale máte třeba sami aktivní rodiče nebo prarodiče, motivujte je, ať vašim dětem píšou dopisy o tom, co dělají, kde byli. Skype je samozřejmě všemocný, ale takový dopis si budou moct děti přečíst.

Pokud mají vaše děti kamarády v Česku, zkuste jim čas od času společně napsat dopis nebo e-mail. Čtení a psaní pak bude mít pro děti větší smysl, než kdyby četly a psaly “jen tak”.

Netradiční čtenářské aktivity

Můžete zkusit čas od času zapojit i netradiční čtenářské aktivity, které odvedou pozornost od čtení samotného a dítě spíš rozesmějou. Tím pádem si bude se čtením příště spojovat pozitivnější emoce.

Je jich mnoho a můžete si je i sami vymýšlet, dávám tipy na pár z nich.

Vypisování příběhu z příběhu

Pokud vaše dítě baví počítat, vezměte si knížku (nebo elektronickou knížku, časopis nebo jakýkoli několikastránkový český text pro děti vytištěný z webu) a kostky. Dobré je mít i nějakou kostku s vyššími čísly než jen 1-6, ale pokud nemáte, tak můžete vzít kostek víc a trénovat sčítání.

Určete si pravidla. Jedna kostka (nebo součet dvou, tří) může být pro číslo stránky, jiná kostka pro číslo věty. Pak jeden hodí kostkami a hledá danou větu, tu vypíše na papír. Na řadě je druhý hráč, hází a hledá danou větu (třeba pátou větu na desáté stránce), opíše ji na papír.

Pokaždé, když někdo z vás dopíše větu, přečte celý dosavadní příběh.

O smích určitě nebude nouze, mnohdy vzniknou velmi zábavné kombinace 🙂 Navíc opakovaným čtením bude čtení pro vaše dítě snazší a snazší a přestane se pomalu u jednotlivých slov zasekávat.

Překládaný příběh

Zahrajte si hru, kdy s dítětem vytváříte příběh spolu. Vy jednu větu, ono druhou větu. Potom příběh sepište a nechte ho třeba další den přečíst.

Anebo můžete hrát i přímo na papír. Vy napíšete dvě věty na papír pod sebe, první přeložíte a necháte viditelnou jen druhou. Dítě napíše dvě věty pod sebe a první přeloží.

Zapomeňte v tuhle chvíli na pravopis, jde o hru. Pomozte dítěti větu přeformulovat jen tehdy, pokud je nesrozumitelná.

Praštěné příběhy

V anglicky mluvících zemích je velmi populární hra Mad Lib (viz například http://www.madlibs.com/.

Základem je text s vynechanými slovy, pod nimiž je specifikace toho, co se má doplnit (číslo, sloveso, přídavné jméno, jídlo atp.).

Dítě říká požadovaná slova bez znalosti textu, dospělý zapisuje a pak si společně praštěný příběh přečtou. Role se samozřejmě můžou i obrátit – a pak se kromě čtenářské gramotnosti a slovní zásoby může dítě výrazně zlepšit i v psaní, když si připravuje vlastní příběh pro ostatní.

Ukázka z praštěného příběhu

Před první hrou je potřeba vyjasnit si s dětmi, jestli chápou určité pojmy (podstatné jméno, přídavné jméno, příslovce, sloveso). Pokud je tím nechcete zatěžovat, stačí si pomoct otázkami typu jaký, jak, co dělá. V češtině je potřeba při doplňování do textu dát trochu pozor na správné skloňování/časování.

Praštěný příběh na téma Moje rodina (přeložený do češtiny z anglické verze Adama Becka) si můžete stáhnout tady a hned vyzkoušet.

Blackout Poetry

Zkuste si s dětmi Blackout Poetry.

Dáte mu vytištěný text a poproste ho, ať z něho za pomoci černých fixů vytvoří báseň ze slov, která mu v textu přijdou důležitá, sympatická. Všechna ostatní ať vyškrtá.

Text rovnou vytiskněte dvakrát a zkuste si totéž – vaše básně se budou bezesporu dost lišit.

Aby se dítě rozhodlo, jaká slova ponechá, skoro jistě si text zároveň přečte. Jen málokteré dítě se pustí bezhlavě do škrtání.

Báseň jedné mojí osmačky

Bojovka s příběhem

Uspořádejte pro děti bojovku, honbu za pokladem – součástí bojovky jsou i psané úkoly na každém stanovišti.

Vymyslete si jednoduchý příběh (je potřeba najít/zachránit xy) a proveďte dítě za pomoci textu několika stanovišti za pomoci hádanek či šifer, než se dostane k vytouženému pokladu.

Na webu je mnoho příběhů, které si stačí jen trochu upravit. Pokud chcete mít propracovanou bojovku bez nutnosti ji jakkoli dodělávat (kromě tisku) a nevadí vám si za to trochu připlatit, doporučuju web Báry Bečvářové.

Sejměte tlak a učte se trpělivosti

Poslední odstavec, ale zdaleka ten nejdůležitější.

S vlastními dětmi jsme nejméně trpěliví. Já teda rozhodně. Můžu doučovat sebehloupějšího či spíš sebepomalejšího žáka a nevadí mi, vysvětlovat mu to ještě pětkrát a znovu hledat cestičky, jak by tomu mohl porozumět. Ale když je to moje dítě, jsem občas netrpělivá už po třetím vysvětlování.

Na vlastní děti totiž máme mnohem větší nároky. Tak moc chceme, aby jim to šlo, tak moc si to přejeme a očekáváme to, že nás to doslova sžírá, když to nefunguje (hned).

Pokuste se svá velká očekávání ohledně dětí (máme je všichni, ne?) usměrňovat.

Jasně, můžou být děti, které se naučí číst lusknutím prstu, tak nějak samy, jde jim to jako po másle a hltají pak knihu za knihou. Bilingvní nebo trilingvní děti, které si vybírají knihy ve všech svých jazycích a dovedou o nich s gustem diskutovat.

Ale to je jen zlomek. Zlomek, který vypadá jako většina, protože těmi se rodiče nejčastěji chlubí. Kdo by se nechlubil!

Velká část dětí je někdy ve fázi, kdy se soustředí na techniku čtení a vůbec nevnímají, co čtou. Jakmile čtení ovládnou, půjde to snadněji.

A i kdyby si vaše děti po mnoho let nechtěly samy od sebe přečíst českou knížku a vy jen předčítali, neznamená to, že nebudou číst česky nikdy. Můžete jim díky vašim snahám nechat pootevřená vrátka do budoucna, aby si k tomu mohly najít cestu, budou-li chtít.

Pokud vaše dítě nechce číst, zapomeňte na věty: „Musíš, jinak se to nikdy nenaučíš.“ „Tvoje sestra se to naučila mnohem rychleji.“ Leda se sekne. A může si případně vybudovat odpor ke čtení (nebo k sestře) na dlouhou dobu až celý život.

Obrňte se trpělivostí a postupujte po malých krůčkách.

Doporučuju vykonávat kroky ze strany rodiče jen v laskavé a motivační podobě (nabízejte možnosti, využívejte příležitostí, zaveďte příjemný společný rituál a čtěte společně, jděte vzorem tím, že si čtete sami).

Protože když se dítě sekne, je už velmi těžké dostat ho zase na cestu ke čtenářství (nebo na cestu k češtině obecně). Není to nemožné, ale musí vám pomoct hodně trpělivosti a odhodlání nebo aspoň šťastná náhoda (třeba že se později dítě zamiluje do českého partnera 🙂 ).

Podělte se o své zkušenosti

Užívejte si čtení a podělte se se mnou i s ostatními o své zkušenosti s čtenářstvím vašich dětí v zahraničí! Můžete využít komentářů pod článkem nebo pod odkazem na FB, e-mailu info@annapaap.cz nebo třeba FB skupiny Česky i v zahraničí.

Jsem z Prahy, ale žiju v Mnichově. Svoje děti vychovávám česky a pomáhám k tomu i dalším českým rodičům žijícím v zahraničí. Ukazuju jim, jak můžou motivovat děti k používání češtiny, zlepšovat jejich vyjadřovací schopnosti a přitom upevňovat vzájemný vztah. Více o mně se dočtete tady.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Máte obavy z toho, aby na vás dítě nemluvilo cizím jazykem? Anebo už na vás dítě mluví cizím jazykem a vy byste to rádi zvrátili? Pročtěte si několik tipů a zásad, které vám dají větší šanci na úspěch.

  • Nejčtenější články
  • Jsme i na Facebooku