Moje dítě nechce číst česky. Proč a co s tím? (2/3)

Pokud jste si ještě nepročetli první část článku, podívejte se nejprve sem: https://annapaap.cz/moje-dite-nechce-cist-cesky-proc-a-co-s-tim-cast-1-2/

Píšu tam o tom, že děti v cizině mají málo příležitostí číst česky, a proto jim to jde hůř, a proto česky spíš číst nechtějí, a nabízím náměty na přirozené začleňování čtení do rodinného prostředí v podobě popisků, krátkých vzkazů nebo hádanek.

Hádanku si vaše dítě na lístečku v koupelně rádo přečte, ale delší texty ho odrazují?

Pojďme se zamyslet nad způsoby, jak dítě motivovat ke čtení delších textů, aniž bychom nad ním museli stát a nutit ho.

V tomto článku se podíváme na možnosti s papírovými knihami.

V téhle části nejde úplně o návod, jak to ze dne na den změnit. Může se stát, že vaše dítě nebude ani tak chtít číst hned víc a víc česky. Ale pokud mu pro to vytvoříte podmínky, určitě máte větší šanci.

V příštím, posledním díle článku se pak podíváme i na varianty bez knih, protože je mi jasné, že do takové Kalifornie, Argentiny, Malajsie nebo Austrálie ne nutně snadno nataháte potřebné množství podnětných česky psaných knížek pro vaši domácí knihovničku. I v takovém případě je možné dítěti zajistit pravidelný přísun českého čtení.

Ale teď se nejdřív zastavíme u knížek.

Několik prvotních zásad, aby děti měly možnost a chuť (česky) číst:

• dostatek zajímavých českých knih k dispozici
• mít je doma viditelně a přístupně
• dospělý nabízí, vybírá dítě
• čtou všichni – i dospělí

Dostatek zajímavých českých knih

Hned je tu první zmiňovaný zádrhel, na který v cizině narážíme. Aby se dítěti nějaká česká knížka zalíbila, je potřeba, aby mělo z čeho vybírat. Na české knihovny při českých školách či konzulátech nebo české přátele, s nimiž si můžeme knížky vyměňovat, narazíme spíš jen ve větších městech, jestli vůbec.

Možná vám zbylo něco z vlastního dětství. Mně jich zbylo dost, ale musím říct, že podstatná část z toho by byla pro moje děti jen těžko nesrozumitelná (Erben, Němcová, Drda atp.) nebo nezajímavá (hodně textu, málo ilustrací, překonaná témata). Na některé klenoty zas ale nedám dopustit.

Většinou nezbývá než vytvořit alespoň určitý solidní základ nákupem. Mně se nejlíp osvědčuje postupné nakupování po troškách. Pokaždé, když jedeme do Česka, mám předobjednaných pár knížek. Kromě toho zajdu do knihkupectví s dětmi a nechám je si nějakou knížku vybrat. K narozeninám i k Vánocům dávají moje rodiče dětem (mimo jiné) také české knížky, návštěvy taky vždycky něco přivezou.

Mít je doma viditelně a přístupně

Sice to platí hlavně pro menší děti, ale nejenom. Pokud děti o knížky zakopávají nebo taky „zakopávají“ pohledem, je větší šance, že ve volné chvíli nahlédnou. I já to tak mám sama u sebe.

Taky když je knížek v knihovně moc (například zděděných) a děti je vlastně ani pořádně všechny neznají, často je to pro ně těžší vybrat si z toho přehršle hřbetů knih.

Knížky, které jsou na poličkách obálkou vpřed, jsou pro děti lákavé. Je jich míň, jsou lépe vidět. Taky máme dva košíčky s knihami u postele, je možné mít košíček s knihami / časopisy v koupelně. Případně s velkými domácími knihovnami dokonce vytvářet tematické košíky (k svátkům, k událostem, k ročním obdobím).

Nebo můžete jen tak vytáhnout jednu knížku, co by zrovna mohla zaujmout, a nenápadně ji položit dítěti na psací stůl – třeba se do ní začte. 🙂

Pokud máte doma místo na nějaký útulný čtecí koutek s houpacím křeslem nebo polštáři, tím líp!

Dospělý nabízí, dítě vybírá

Úplně nejlepší je nechat vybírat děti. Protože pak mají rovnou ke knížce i vztah – vybraly si ji samy.

A věřte tomu, že si děti asi budou vybírat jiné knížky, než vy byste jim doporučili. Ale pokud je knížka zaujme a díky ní si pěstují zvyk čtení, je pro ně dobrá, ať se vám zdá jakákoli. Moje děti si zásadně vybírají tu nejbrakovější literaturu, případně vůbec neodpovídající jejich věku, pokud mají volnou ruku.

Nabízejte jim knihy podle jejich zájmů (postavy z tv, zvířata) nebo na základě témat, která zrovna řeší (smrt, vážná nemoc – Bratři Lví srdce, postavení holek vs. kluků – Deník malého Poseroutky, otázky vlastní existence – Sofiin svět).

Bohužel vybírání správných knih je v našem malém českém rybníčku v porovnání s ostatními zeměmi zatím těžké. Neexistuje tu tak propracovaný systém označování úrovně knih jako v jiných zemích. Ale možnosti zorientovat se také jsou.

Líbí se mi například databáze na webu Svět gramotnosti, kde se dá filtrovat podle úrovně čtenářské gramotnosti (Nečtenář, Začátečník, Průzkumník, Objevitel, Profík, Specialista, Expert). Další dobrou stránkou, kde je dělení podle úrovní (prohlížím si, začínám číst, čtu kratší příběhy s obrázky, zvládnu delší text, čtu i tlusté knihy), jsou Čtenářské kluby. Dobrým vodítkem můžou být i Zlaté tituly rozdělené podle věku.

Další možnou orientací jsou knižní ocenění, např. Zlatá stuha, Magnesia Litera nebo cena Suk – čteme všichni, v níž hlasují přímo děti.

Pokud mají vaše děti češtinu spíš na úrovni češtiny jako cizího jazyka, bude výběr ještě těžší. Adaptované prózy existuje pomálu (přehled najdete např. tady na Inkluzivní škole).

Pokud děti čtou pomalu a nelákají je dlouhé texty, i když už jsou věkově a mentálně mnohem dál než na úrovni jednoduchých prvních čtení, doporučuju zkusit komiksy. Dneska jich existuje velká řada s mnoha tématy (Zlatá stuha, viz výše, má kategorii ocenění Komiks pro děti a mládež). Dva kluky z mojí třídy (oba třináctiletí) naposledy zaujal například komiks o Emilu Zátopkovi.

Dobré jsou řady knih na pokračování nebo knížky na kapitoly – děti se chytnou oblíbených hrdinů a chtějí znát pokračování a další dobrodružství.

Čtou všichni – i dospělí

Oblíbená rada všech rádců o čtení: Pokud chcete, aby vaše dítě četlo, ale hlavní zdroj informací pro vás je Youtube, nebude to fungovat 🙂

Čteme s dětmi

Když dítě začíná číst, je nejspíš nejčastější a nejpřirozenější způsob číst na přeskáčku. Kousek dítě, delší kousek rodič. Děti se celkem rychle unaví, když se snaží pracovat na technice čtení i zároveň vnímat smysl.

Na přeskáčku se dá ale číst i v pozdějších letech – jednu stránku dítě, jednu rodič.

Když čtete nějakou knížku poprvé a ještě ji neznáte, může ke čtení motivovat takzvané čtení s předvídáním. Vždycky si přečtete jen kousek a pak zkoušíte vymýšlet, jak by to mohlo pokračovat dál, co by se všechno mohlo stát a jak by se děj mohl vyvíjet. Protože se pak chcete dozvědět, jak je to doopravdy, máte velkou motivaci ve čtení pokračovat.

Jinou podobnou metodou může být metoda klíčových slov. Dospělý si přečte kapitolu dopředu a vypíše si z ní pár klíčových slov. Ty pak řekne dítěti a dítě se snaží za pomoci těchto slov vymyslet, jak by mohl příběh pokračovat. A pak chce samozřejmě zjistit, jestli a do jaké míry mělo pravdu.

Pokud dítě už nemůže, konec kapitoly si prostě dopovídejte.

Na cestách

Čtení na cestách se mi zdá přístupnější hned z několika důvodů.

Jednak jsou děti na dovolené oproštěny o školní docházku a školní povinnosti, takže mají hromadu času navíc. Kromě toho taky nebývá vždy tak stoprocentně dostupná elektronika (chybí signál, vybitá baterka atp.), takže se snadno naskytnou hluché chvilky, které se dají vyplnit přemýšlením, povídáním nebo právě čtením (když má člověk po ruce knížku nebo časopis).

Často se mi stalo, že jsem dětem vzala na dovolenou knížku, které si do té doby moc nevšímaly, a tam jsme ji četly každý den. Jezdíváme do apartmánů nebo pronajatých bytů, kde často nejsou žádné hračky a obecně je tam mnohem míň podnětů než doma, takže trávíme automaticky víc času čtením. Jen je potřeba mít nějakou tu knížku po ruce a při odjezdu na to myslet.

Čtení pomáhá

Učitelky z českých škol v zahraničí si často pochvalují charitativní projekt Čtení pomáhá. Když se dítě zaregistruje a po přečtení knihy správně vyplní kvíz, dostane 50 Kč. Následně si může vybrat, na jaký charitativní účel chce tuto částku poskytnout. Děti jsou pak motivované čtením i možností pomoci.

Nedoporučovala bych ale tuhle metodu „převádět“ do domácích podmínek.

Já osobně nejsem příliš zastáncem odměn za podobné činnosti, protože mám za to, že pokud je potřeba nabídnout za něco odměnu, říkáme tím dětem zároveň (mezi řádky), že to nemá smysl samo o sobě. Dítě pak čte kvůli odměně.

Na to jsou samozřejmě různé názory a určitě znám i lidi, kteří dávají dětem za každou přečtenou knížku ve svém jazyce určitou částku peněz, něco sladkého, samolepku. Koneckonců to děti většinou moc dobře znají ze školy… A jejich děti díky tomu čtou pravděpodobně mnohonásobně víc, než by četly jinak. Neříkám tedy, že to nemůže fungovat.

Dítě nečte tak, jak se má

Přeskakuje stránky, nedočítá do konce, má rozečtené tři knížky, a přesto začíná další…

Může! Může přeskakovat stránky, příliš popisné odstavce, může začít další knihu, i když ještě nedočetlo tu předchozí.

Proč ne? Proč by nemohlo?

Protože se věci mají dotahovat do konce? Protože se musí jít pěkně po pořádku? U některých věcí je to možná potřeba, ale u čtení pro zábavu? Vaše děti přece nestaví dům, který se jim zboří, když jedno patro přeskočí.

Čtou si!

Skoro se vsadím, že jste tenhle dlouhý článek taky nečetli od začátku do konce, pěkně popořádku, aniž byste cokoli přeskočili! Že jo? A nikdo vám za to hlavu neukousne. Každý ať si z toho vezme, co potřebuje.

Půjčila jsem loni jedné svojí osmačce Sofiin svět. Lákalo jí to, ale odrazovalo, jaká je to bichle. Když mi ji vracela, ptala jsem se, jestli to zvládla a jak se jí to líbilo. Úplně se zarděla a povídá: „Ale jo, líbilo, ale… občas jsem přeskakovala ty popisné pasáže.“

„Já taky!“ zasmála jsem se při vzpomínce, jak jsem kdysi prvně přelouskávala Sofiin svět. A ona se jen ulehčeně usmála.

Znáte knihu „Jako román“ od Daniela Penaca? Formuloval v ní čtenářovo desatero:

Tak v příštím – posledním – díle článku ahoj!

Moje dítě nechce číst česky. Proč a co s tím? (část 3/3)