Nikdy není pozdě. Příběh česko-britské rodiny, v níž se začalo mluvit česky až v 7 letech dítěte

Líba a její rodina jsou představiteli ne úplně neobvyklé situace v zahraničí: Máma chtěla na syna mluvit od začátku česky a taky začala, ale polevovala a nakonec docela přestala. Syn česky rozuměl jen základní slova a věty.

Když mu bylo sedm, Líba se to ale rozhodla změnit a skutečně se jí povedlo postupně vrátit češtinu do každodenního rodinného života a s rodinou společnými silami vytvořit prostředí, ve kterém se z dnes desetiletého syna stal sebevědomý český mluvčí.

Protože se častěji setkávám s rodiči, kteří už se ve vyšším věku dítěte nedokáží motivovat s češtinou pořádně začít a pochybují, jestli to vůbec má cenu, poprosila jsem Líbu, aby s námi sdílela, jak se jí to podařilo.

Hodně jsem podcenila, jaká to bude změna

Líba s mužem bydleli v Británii společně už pátým rokem, když se jim narodil syn. Oba měli k jazykům dobrý vztah a nebyl vlastně jediný důvod, proč by se mělo nepovést ho vychovávat dvojjazyčně. „Hodně jsem podcenila, jaká to pro nás bude změna, nebyla jsem připravená prakticky ani emocionálně,“ popisuje.

Na syna mluvila od narození česky, jen když spolu byli sami. Ale to vůbec nestačilo k tomu vybudovat si pevný zvyk. Na návštěvách nebo s manželem mluvila na syna anglicky a dělalo jí pak potíže vrátit se zpátky do češtiny, když byla se synem sama.

Tenhle zvyk se pomalu ustálil. „Například o víkendech nebo o dovolené s manželem jsem na syna celé dny, často i týdny nepromluvila česky. Chyběla mi konkrétní slova – nechtěla jsem mluvit anglicky, ale zároveň jsem nevěděla, jak se vyjádřit česky.“

V devíti měsících syna se Líba vrátila na plný úvazek do práce a syn šel do školky. Mluvit začal kolem roku anglicky. Pak to šlo od desíti k pěti – čím víc syn mluvil anglicky, tím těžší bylo na něho mluvit česky.

Opakovaná předsevzetí se nedařilo uskutečnit

Líba to chtěla vždycky změnit, ale nevěděla, jak se přepnout do češtiny. Opakovaně si dávala předsevzetí na syna i na muže mluvit česky, ale nedařilo se jí to. Když však bylo synovi 7 a půl roku, skončila náročné zaměstnání a nová práce jí dala víc prostoru věnovat se osobnímu životu.

V té době našla Líba na Facebooku první bilingvní skupinku a postupně začala svoji situaci – příležitost mluvit česky a prožívat českou kulturu – vnímat pozitivněji.

V tu dobu syn rozuměl pasivně základní slova a věty. S babičkou a českou rodinou mluvil s pomocí několika základních slov, neskloňoval a nečasoval. S mámou česky nemluvil vůbec.

„Nemluvila jsem hned na sto procent česky. Moje předchozí pokusy právě ztroskotaly na tom, že jsem nezvládla na sto procent přejít do češtiny a pak jsem se cítila bezmocně.“ Zlom nastal, když si Líba začala dávat reálnější cíle – například mluvit česky u jídla, na cestě do školy, pravidelně česky číst a tak dále.

Líba se soustředila na to, aby u nich čeština byla přítomná a učila se přepínat pravidelně zpátky do češtiny. Časem si například uvědomila, že se jí lépe mluví česky, když začne česky mluvit hned ráno po probuzení. Naopak, když začne den anglicky, musí zase vydat víc energie, aby se přehodila do čestiny.

„Doteď na mě syn i muž mluví hodně anglicky. Například když něco dělám a syn na mě zavolá třeba – mum, where is the laptop charger? Pro mě je dodnes těžké z boku reagovat česky!“

Syn má dnes k češtině velmi hezký vztah

„Ze začátku, když jsem na něj začala mluvit česky, tak mi říkal, ať na něj mluvím anglicky, když jsme v Anglii,“ vypráví Líba. Ale tenhle problém naštěstí netrval dlouho. Syn si rychle zvykl na to, že slyší češtinu. Postupem času Líba přicházela na to, že rozumí běžným tématům celkem dobře.

Témata, kterým syn nerozuměl, Líba zjednodušovala a vysvětlovala. Například: „Víš, co znamená slovo volby? To je election. Dneska odpoledne jdu volit.“

Komplikovanější debaty ze začátku nevedli vůbec, přecházeli do angličtiny. Teď už se baví o všech možných tématech jednoduše (máma česky, syn anglicky). „Ne všechno jde hned a pořád se učíme a posouváme, to je na tom super,“ všímá si Líba.

Od úplného začátku se Líba snažila vytvářet situace, kdy měl syn motivaci nebo příležitost česky něco říct, například české hry, telefonáty s babičkou, otázky typu „Chceš mléko studené, nebo teplé?“.

„Chtěla jsem, aby každý den řekl alespoň pár slov česky – tenhle stav trval asi rok.“ Pak se začalo mluvení rozvíjet, posun byl vždycky na návštěvě v Čechách.

Líba se synem hodně čte a od září 2020 má syn online hodiny češtiny. V poslední době ho Líba víc povzbuzuje, aby na ni mluvil česky – například u večeře. Samostatně na ni syn česky mluví málo, ale například česky odpoví na českou otázku.

„Synovi je deset a půl. K češtině má teď moc hezký vztah – má ji spojenou se mnou, s babičkou, rodinou v Čechách, letními prázdninami, lyžováním v zimě. Komunikuje rád a sebevědomě, ale to je dané určitě i jeho schopností komunikovat než jen úrovní jazyka.“

Teď v létě 2021 mohla být Líba díky možnosti práce z domova o prázdninách v Česku déle než kdy dřív, celých šest týdnů. Syn se zúčastnil jednoho příměstského tábora, a dokonce i jednoho desetidenního pobytového tábora.  

„Vím, že to byl risk, i když jsme se snažili společně připravit, jak to jen šlo. Jsem na něho moc pyšná, že do toho šel.“ Pobyt na táboře syna motivoval a chce se i po návratu do Velké Británie do češtiny opřít, učit se gramatiku a slovíčka. Na táboře zvládl i sám přečíst českou knížku.

Jsem šťastná a vděčná, že se čeština vrátila do mého každodenního života

Je pravda, že Líba funguje v češtině taky jako učitel – což přináší konfliktní situace. Na druhou stranu je čeština řeč, která mámu a syna spojuje.

„Syna teď například baví, když na něj česky mluvím na veřejnosti a nikdo nám nerozumí.“ Na druhou stranu Líba vnímá, že s manželem syn mluví anglicky na mnohem vyšší úrovni – teď jí to nevadí, ale v budoucnosti nechce přijít o možnost se s ním bavit v jazyce, ve kterém se dokáže plně vyjádřit. Má ale důvěru v to, že to oba nějak vyřeší.

„Za sebe se mu cítím blíž, když na něj mluvím česky a jsem šťastná a vděčná za to, že se čeština vrátila do mého každodenního života.“

Pokud jste ve stejné situaci jako Líba a potřebujete podporu, ráda vám ji poskytnu prostřednictvím konzultací: https://annapaap.cz/nabidka/individualni-konzultace/

Anna Paap
Jsem z Prahy, ale žiju v Mnichově. Svoje děti vychovávám česky a pomáhám k tomu i dalším českým rodičům žijícím v zahraničí. Ukazuju jim, jak můžou motivovat děti k používání češtiny, zlepšovat jejich vyjadřovací schopnosti a přitom upevňovat vzájemný vztah. Více o mně se dočtete tady.
Komentáře
  1. Zuzana napsal:

    Tak tohle je presne jako u nás. I s tim mlékem- studené nebo teplé Syn (skoro 5 let) je teď víc namotivovany po 2 týdnech se mnou v Čechách, ale bojím se že to opadne až začne škola.

    • Anna Paap napsal:

      Hlavní je, aby nepřestal česky mluvit dospělý, takže hlavně zůstaňte namotivovaná vy! 🙂 (To taky není samo sebou!) Dítě se pak díky tomu bude moct kdykoli pro jazyk rozhodnout a začít ho používat víc i aktivně, zvlášť v českém prostředí, kde mu mnoho jiného nezbude. Držím palce!

  2. Daniela napsal:

    Tak hodne podobne je to u nas, jen s tim rozdilem, ze praci mam porad casove narocnou a nekdy i o vikendu. Deti komunikuji cely den anglicky a ten nejmladsi zna jen velmi malo slov. Vicemene jen kolem jidla a cisteni zubu Jeho oblibene slovo je “pockej”. Ceska babicka i deda mluvi anglicky a v CR na hristi se zeprej taky domluvi anglicky. Moje anglictina je lepsi nez cestina, coz je taky problem. Kolikrat ani nevim jak to rict cesky, a tak to radeji vysvetlim anglicky.

    • Anna Paap napsal:

      Díky moc za sdílení! Skutečně to má takto velké množství lidí a zvlášť v kombinaci s angličtinou právě ani často příliš nepomáhá návštěva ČR, protože tam se zas všichni touží naučit (lépe) anglicky. Respektive je potřeba trochu cíleněji hledat vhodné kontexty a monolingvní mluvčí, případně domluvit s prarodiči, aby se snažili držet ve svém projevu češtiny. Nyní je otázka, zda s tím chcete něco zkusit udělat 🙂 I začátek po malých krůčkách vyžaduje nemalou mentální kapacitu a vyhrazení prostoru přesně pro to. Pokud chcete, tak bych se hlavně vzhledem k poslední poznámce snažila nejdřív o vlastní ponoření do češtiny (podcasty, rádio, hudba, knížky, zprávy na netu, filmy, vařit podle českých receptů atd.), to vyžaduje ještě nejméně úsilí a má zároveň velký efekt pro další kroky. Sama na děti mluvit česky je nejlepší předpoklad pro to, aby mohly časem snáze přepnout do češtiny, i když nyní mluví spíš jen anglicky. Pokud ale nemáte kvůli práci spíš žádnou kapacitu, snažila bych se udržet alespoň mluvení v základních situacích, představovat dál věci z české kultury, ČR a z vlastního dětství a případně dětem nabídnout nějakou individuální (online) výuku, aby se dovedly lépe domluvit a měly silnější vztah k tomu, odkud pocházejí. I tahle troška jim pomůže později lépe pochopit, kdo jsou / odkud částečně pocházejí.

  3. Barbora napsal:

    Krásný článek a dost.motivacni mám zase chuť to zkusit cestinu znovu. Doufám že mám ještě čas, synovi je 5 let a před rokem jsme se s anglicky mluvícím manželem přestěhovali do Švédska. Syn když jsem mluvila český mi říkal ať nemluvím švédský že mi nerozumí, tak jsem s češtinou přestala. Během roku se naučil mluvit švédsky a je schopný komunikovat ve školce, tak je dobrý čas tu češtinu zase zapojit. Do Čech moc nejezdíme tak nemám moc motivace.

    • Anna Paap napsal:

      To je skvělé, že vás článek motivuje! Pět let je ještě super věk, zvlášť ve Švédsku, kde se, pokud se nepletu, jde do školy až v 7. Reakce, že nechci, nerozumím, bývá automatická, skoro nikdy se to bez ní neobejde, je přirozená. Ale rozhodně by to neměl být důvod házet úplně flintu do žita!

      Nejdůležitější je nicméně skutečně namotivovat sebe jako rodiče, protože jen tak má pak člověk chuť překonávat takovéhle překážky. Máte ještě nějaké spojení do ČR? Obnovte, oživte jej. Máte ráda nějaké české pohádky, filmy, knihy? Představte si, že jim váš syn bude rozumět. Čeština bude pro syna důležitá dřív nebo později nejen jako dorozumívací prostředek v Čechách, ale taky jako součást jeho identity, aby pochopil, odkud pochází, co je jeho součástí, kdo je jeho rodina, proč je takový, jaký je.

      Držím palce!

  4. JanaL napsal:

    S dcerou jsem mluvila asi do 4 let tak napul cesky a napul anglicky, ale jakmile sla do skolky, tak anglictina zhltla cestinu. Dneska je ji 8 a pul a mluvime prevazne anglicky. Nekdy na dceru mluvim cesky, jen tak ze zvedavosti, jestli porozumi. Vsimla jsem si, ze rozumi treba 2-3 slova ve vete a dokaze si vyvodit vyznam vety. S mluvenim je to horsi. Nechala jsem si poslat nejake ucebnice Novy zak cizinec v me tride atd. a snazim se ji sama ucit o vikendu, ale neni to jako neco prilis pravidelneho.

    Ted se nam naskytla prilezitost jet do CR na 2 mesice, tak uvidime, jestli se to zmeni. Mam ji zaregistrovanou v jednom primestkem tabore a hlidani cesky mluvici kamaradkou. Moje posledni nadeje je imerze o prazdninach. Zajimalo by me, kdyby dcera sla ted do ceske skoly v CR, jestli by byla schopna se cestinu a naucit dobre a jak dlouho by ji to trvalo.

    • Anna Paap napsal:

      Porozumění je úplný základ. Čím častěji budete zkoušet mluvit česky vy, tím snáz se později rozmluví. Je to jako u miminek, nejprve potřebuje velmi často češtinu slyšet pasivně. Její imerzi o prázdninách jí můžete výrazně ulehčit tím, že se už teď budete dívat na česká videa (třeba ta, co už znáte v angličtině) a že budete v kontextu každodenních promluv, kdy nejde o žádnou abstrakci (úklid, jídlo, hygiena atd.), mluvit česky.

      To je skvělá příležitost a určitě vás to obě posune, zvlášť pokud na ni kamarádka bude mluvit jen česky a na táboře budou i děti, co anglicky neumí, a bude jí to tam bavit. Nezapomínejte ani na sebe – díky tomu, že budete dva měsíce v Česku a že i vy budete mít mnohem víc jazyka okolo sebe, se můžete naučit na ni mluvit dlouhodobě česky a udržet to i po návratu.

      Vaši dceru neznám, ale vzhledem k tomu, že z vašich slov cítím, že je celkem motivovaná (nemá žádný blok) a zároveň ji třeba nedělá problémy vyvodit si význam věty, základní mluvení se může objevit celkem brzo, třeba už po několika týdnech. Není pochyb o tom, že by se češtinu v českém prostředí naučila – ale může se ji naučit i s vámi, pokud na ni budete po prázdninách mluvit česky a udržíte to. Nečekejte bezchybovost, to může trvat opravdu dlouho, ale o tu by v první řadě rozhodně nemělo jít.

      Nejlepším východiskem bude, pokud se vám podaří oběma vytvořit si krásné vzpomínky na léto, pak vám to mluvení i v anglicky mluvícím prostředí půjde mnohem lépe!

Napsat komentář: Barbora Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů