Proč jsou učitelky českých škol v zahraničí občas zoufalé z rodičů

České školy v zahraničí se často konají v pátek večer nebo v sobotu dopoledne a nejednou ani nemají na to, aby učitelky (a učitele, ale těch je skutečně nepoměrná menšina) platily. A i když je částečně, nebo dokonce normálně platí, tak to učitelky dělají v naprosté většině případů jako nadstavbu ke svému normálnímu povolání.

Dalo by se říct, že si mohou stěžovat na ledacos. Nicméně je jedna věc, která je podle mě spolehlivě strhne dolů a demotivuje v jejich nasazení vždycky nejvíc.

I když už se kolem českých škol ve světě motám skoro deset let, byla jsem teprve na dvou setkáních těchto škol. Zato jsem tam už mnohokrát slyšela historku následujícího typu:

„Já se tu hodinu a půl [nebo taky tři hodiny] týdně potím, aby se ty děti naučily co nejvíc a bylo to zároveň zábavné, a pak si přijde vyzvednout dítě máma Češka [táta Čech] a spustí na ně anglicky [italsky/francouzsky/španělsky/německy], no pochopíš to?“

Hodina a půl týdně to nevytrhne

Samozřejmě záleží na kontextu, vypusťme teď situace, kdy se jedná o několikátou generaci Čechů, kde už třeba rodiče skutečně ani neumějí pořádně česky, nebo třeba ty, kde má za sebou dítě v rodině nějaké velké češtinářské trauma.

Ale vypadá to, že jde ne o tak vzácnou situaci, kdy se rodiče rozhodnou posílat dítě do víkendové české školy (a tedy projevují zájem o udržení češtiny), ale doma na ně (příliš) česky nemluví.

Na svém blogu často píšu o tom, jak je pro rodiče těžké mluvit na dítě česky, i když ono odpovídá výhradně nebo skoro výhradně v cizím jazyce, taky o tom, že udržování češtiny není žádná povinnost, které se musí bezpodmínečně každý rodič v zahraničí oddat.

Nicméně když už se rodič rozhodne, že tu češtinu teda nějakým způsobem udržet chce, a navíc k běžné školní docházce dítěte ho posílá ještě pravidelně do víkendové školy, pak i mně přijde situace, kdy vyzvedává dítě z české školy a mluví na ně jazykem země, hned v několika bodech absurdní.

Hodina a půl týdne nikdy v životě nenahradí to, co může rodič dítěti češtinářsky předat v běžném životě. Může to skvěle doplnit, po psychické stránce je to báječná vzpruha, protože dítě vidí, že existují i vrstevníci v podobné situaci. Může to taky být jediná aktivní čeština, protože rodiče už má dítě v dvojjazyčném domácím prostředí spojené i s cizím jazykem a mluví na ně tak.

Ale i když dítě odpovídá doma rodiči-Čechovi druhým jazykem, pořád je velký rozdíl, jestli mu rodič dopřává alespoň pasivní input, nebo ne.

Pomůže to hlavně dítěti

Každý rodič chce, aby jeho dítě uspělo. A pokud se rozhodne, že chce dítě posílat do české školy, platit za to, dojíždět tam a dávat na dítě takovýto náklad (pro rodiny je to stejná nadstavba jako pro učitelky, to je jasné), pak by mělo být jeho záměrem dítě v tomhle směru co nejvíc podpořit.

Pomoct dítěti, aby mezi ostatními dětmi uspělo, aby mělo nástroje, jak se vyjadřovat, aby nebylo zoufalé z toho, jak těžká ta čeština je. Protože pokud půjde rodič do sebe a bude na dítě mluvit co nejvíc česky, dítě bude mít z takové víkendové školy mnohonásobně víc. Bude se v ní lépe cítit, víc se naučí, víc ho to motivuje.

Učitelky skoro všude po světě stojí před situací, kdy mají velmi heterogenní skupinu, v níž některé děti sotva rozumějí česky a jiné naproti tomu rozumí i mluví velmi dobře.

Nedá se to úplně zvrátit, vždycky budou mít rodiny rozdílné podmínky, někde jsou oba rodiče Češi, někde jsou dokonce v zahraničí jen na několik let, jinde naopak je rodič Čech jen jeden a v zahraničí už je půlku svého života. A i děti jsou jiné, některé jsou třeba hrr do knížek (které mohou být česky), jiné hlavně baví trávit čas s kamarády (kteří v naprosté většině případů nemohou být Češi).

Ale vždycky se dá dítěti pomoct nebo nepomoct tím, že na ně v co nejvíce situacích budu mluvit česky. Jasně, před cizojazyčným partnerem nebo cizojazyčnými kamarády je to pro mnohé obtížné.

Jenže co je snazší situace pro mluvení česky než vyzvedávání dítěte z české školy? Dítě je rozmluvené česky a všichni okolo česky rozumí.

Proto prosím všechny české rodiče, kteří posílají dítě do české školy: vyzvedávejte ho česky.

Pomůžete tím jemu a pomůžete tím i tomu, aby jeho učitelka neztrácela motivaci makat na sobě a vydávat ze sebe pro děti to nejlepší, co umí. A možná tím pomůžete i sobě, protože díky tomu pro vás bude přirozenější na ně mluvit česky a bude se vám to dařit častěji.